Jsou však pacientské charakteristiky jako kuřáctví a komorbidity opravdu tak důležité, aby se vyplatilo prodiskutovat je s pacientem během konzultace, při níž je třeba stihnout tolik dalších věcí – například probrat a zkontrolovat techniku inhalace?1
Několik recentních studií si dalo za cíl tuto otázku zodpovědět s využitím výpočetních modelů pro vztah léčiva a onemocnění (drug–disease modelling), založených na rozsáhlých sadách dat reálných pacientů.2,3 Tyto výpočetní přístupy se považují za stejně validní a nezatížené systematickou chybou jako randomizovaná klinická hodnocení či observační studie.3
Zmíněné analýzy ukázaly, že kuřáci, obézní pacienti, ženy a astmatici se špatnou kontrolou příznaků a sníženou plicní funkcí mají vyšší riziko exacerbací.2,3 Dokonce se potvrdilo, že kuřáctví či obezita zvyšují užívání úlevové medikace a zhoršují kontrolu symptomů.2
Výsledky výpočetních analýz také naznačují, že ne všechny terapeutické režimy jsou srovnatelně účinné u všech pacientů.2,3