Chystáte se opustit stránky společnosti GSK

Chystáte se opustit stránky společnosti GSK. Kliknutím na tento odkaz budete přesměrováni na webovou stránku, která není vlastněna a spravována společností GSK a společnost GSK nenese za její obsah odpovědnost.

Pokračovat

Jít zpět

Nucala logo

Product menu

Shrnutí workshopu: Multioborové možnosti a perspektivy anti IL-5 léčby

Dne 13. - 14. 11. 2025 proběhl v Praze již tradiční multioborový workshop věnovaný biologické léčbě pod názvem:

Multioborové možnosti a perspektivy anti IL-5 léčby.

Workshop byl rozdělen do několika programových bloků, které byly převážně věnovány významu inhibice IL-5, imunitě, cytokinům a také jsme diskutovali o nonverbální komunikaci mezi lékařem a pacientem a využití AI v lékařské praxi. To vše v roli moderátora propojil doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D. z FN Bulovka.

Čtvrteční program byl zahájen blokem, který byl věnován těžkému astmatu

Primární protilátkové imunodeficity a těžké astma – hledání souvislostí

Workshop zahájil MUDr. Dalibor Jílek, CSc. z ÚKIA, Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.

Jeho přednáška: Primární protilátkové imunodeficity a těžké astma – hledání souvislostí nám poskytla vhled do problematiky primárních imunodeficitů (PID), jejich klasifikací, významu a souvislostí s těžkým astmatem.

Primární imunodeficience (PID): PID jsou vrozené poruchy imunity, které jsou způsobeny genetickými defekty. Klíčovým milníkem v historii výzkumu PID bylo popsání agamaglobulinémie, dále pak první použití IVIG u autoimunitních chorob a pokusy o genovou terapii kolem roku 1990. Od roku 2017 jsou označovány jako „Inborn errors of immunity (IEI)“. PID jsou rozděleny do 10 skupin, včetně kombinovaných imunodeficiencí, poruch imunitní regulace, defektů fagocytů, deficitů komplementu a dalších. Nicméně dle jeho vlastních zkušeností z klinické praxe přímá souvislost mezi PID a těžkým astmatem není. Situace je ovšem jiná, budeme-li se zajímat o sekundární imunodeficity a jejich vztah k těžkému astmatu. Sekundární imunodeficity jsou asociovány s onemocněními buněk imunitního systému, metabolickými onemocněními, postižením kostní dřeně, infekčními chorobami, s řadou léčebných postupů (imunosuprese, kortikoterapie, cytostatická léčba, některé chirurgické zákroky-splenektomie, tymektomie).

Těžké astma je spojeno s přehnanou imunitní reakcí na environmentální spouštěče (alergeny, polutanty, respirační viry, superantigeny). IL-5 hraje klíčovou roli v zánětu typu 2, který je charakteristický pro těžké astma. Zvýšené hladiny IL-5 vedou k dysfunkci epitelové bariéry, remodelaci dýchacích cest a zvýšené náchylnosti k virovým infekcím.

Inhibice IL-5, dle aktuálních poznatků, může obnovit integritu epitelu, vyvážit imunitní odpověď a zmírnit remodelaci dýchacích cest. Tato intervence může přispět k sanaci sekundárního imunodeficitu u těžkého astmatu.

Fyziologická obranyschopnost plic závisí na interakci mezi epitelem a imunitním systémem. Sekundární imunodeficit způsobený těžkým astmatem přispívá k progresi onemocnění. Inhibice IL-5 představuje slibnou možnost léčby.

Reference:

Reference

Imunitní aktivace

Na pana primáře Jílka navázala doc. MUDr. Svatava Snopková, Ph.D. z Kliniky infekčních chorob FN Brno přednáškou věnovanou Imunitní aktivaci.

Imunitní aktivace je komplexní reakcí buněk imunitního systému, jehož cílem je zachování homeostázy. Pro optimální fungování je nezbytná koordinace na úrovni intracelulární, intercelulární a interorgánové komunikace, která zahrnuje různé regulační mechanismy. Tento proces je ovlivněn genetickými a epigenetickými faktory, věkem, životním stylem, vlivy prostředí a socioekonomickými podmínkami. Jedním ze startovacích mechanismů je sterilní zánět, který je charakterizován reakcí na poškozenou tkáň bez přítomnosti infekce. Je iniciován molekulárními vzorci poškození (DAMPs), které jsou uvolňovány z odumírajících buněk, stresovaných buněk nebo poškozené extracelulární matrix (zapojení apoptózy, nekroptózy, pyroptózy a feroptózy).

DAMPs aktivují vrozený imunitní systém prostřednictvím receptorů pro rozpoznávání vzorců (PRRs), což vede k produkci cytokinů, chemokinů a dalších zánětlivých mediátorů. Pokud není dostatečně regulován, objevuje se chronická imunitní aktivace. Dlouhodobá aktivace imunitního systému může vést k imunosenescenci, buněčné smrti a remodelaci imunitních funkcí. Tento stav je spojen s přetrvávající produkcí prozánětlivých cytokinů, zvýšenou aktivací koagulační kaskády a dalšími patologickými procesy. Chronická imunitní aktivace je asociována s mnoha neinfekčními onemocněními, jako jsou kardiovaskulární choroby, diabetes, osteoporóza, neurodegenerativní onemocnění, obezita a další.

Přesné příčiny imunitní aktivace nejsou zcela objasněny, ale jedná se o multifaktoriální proces zahrnující metabolické změny, zkracování telomer, mutace, přetrvávající infekce (např. CMV, EBV, HBV, HCV) a dysregulaci imunitního systému. Fenomén chronické imunitní aktivace je složitý a zahrnuje mnoho vzájemně propojených mechanismů. Vývoj účinných terapeutických strategií je stále v počáteční fázi a může trvat desítky let, než budou k dispozici účinné metody pro diagnostiku a léčbu tohoto stavu.

Reference:

Reference

Pneumocystis jirovecii – Kdy na ni myslet?

Dále pak paní doc. MUDr. Svatava Snopková, Ph.D. pokračovala s přednáškou: P.jirovecii - kdy na ni myslet?

Uvedla, že pneumocystová pneumonie (PCP) je oportunní infekční onemocnění, které se klinicky projevuje u imunokompromitovaných pacientů. Bez specifické léčby je vždy smrtelné, a i při léčbě má vysokou mortalitu. Epidemiologické studie ukazují, že PCP postihuje nové skupiny pacientů, které dříve nebyly považovány za imunodeficientní. Nedostatečná diagnostika a neadekvátní léčba jsou hlavními příčinami fatálního průběhu.

Od 80. let minulého století došlo k nárůstu PCP u pacientů s HIV, ale díky zavedení profylaxe a antiretrovirové terapie (ART) se incidence u HIV+ pacientů výrazně snížila. Naopak od přelomu tisíciletí roste výskyt PCP u non-HIV pacientů, což je spojeno s novými faktory vedoucími k imunodeficitu. Mezi rizikové faktory patří hematologické malignity, solidní nádory, autoimunitní onemocnění, transplantace a léčba kortikoidy či chemoterapií. Diagnostika PCP je náročná a vyžaduje bronchoskopii s bronchoalveolární laváží (BAL) a molekulárně biologické metody, jako je PCR.

Terapie zahrnuje podávání trimethoprimu/sulfamethoxazolu (TMP/SMX) po dobu minimálně 21 dnů. Alternativní režimy zahrnují pentamidin, primaquine s klindamycinem, dapsonem s TMP nebo atovaquon. Profylaxe je klíčová, zejména u rizikových skupin. Zdůraznila nutnost rychlé diagnostiky a adekvátní léčby, aby se zabránilo fatálním následkům, zejména u stále rostoucí skupiny imunokompromitovaných pacientů.

Reference:

Reference

Čtvrteční program pokračoval blokem, který byl zaměřený na nové horizonty v péči o pacienta

Umělá inteligence: Nová éra diagnostiky a interpretace

V přednášce, která otevřela finální blok programu, nás prof. MUDr. Ing. Lukáš Lambert, Ph.D. z Kliniky zobrazovacích metod 1. LF UK a FN Motol seznámil s aktuálním a rychle se rozvíjejícím tématem využití umělé inteligence v radiologii. Byla představena transformace diagnostických postupů, kterou moderní AI technologie přinášejí do klinické praxe. Přednáška se zaměřila především na schopnost AI významně snižovat radiační zátěž u CT vyšetření díky algoritmům umožňujícím rekonstrukci kvalitních obrazů i z nízkodávkových dat. Důraz byl kladen také na akcelerační metody pro MRI, které umožňují zkrácení délky vyšetření, a tím i zvýšení počtu vyšetření a komfortu pacientů. Významná část byla věnována problematice kontrastních látek pro MR na bázi gadolinia. Bylo uvedeno, že moderní kontrastní látky s vyšší relaxivitou umožňují poloviční dávkování bez ztráty diagnostické výpovědi. Nově molekuly vykazují významně vyšší stabilitu. Přednášející dále prezentoval široké možnosti využití AI v interpretaci rentgenových snímků hrudníku, včetně detekce pneumotoraxu, konsolidací, pleurálních výpotků či fraktur. V preventivních programech může AI dosahovat podstatně vyššího záchytu plicních uzlů, než je obvyklé u standardní interpretace. V přednášce byla zdůrazněna rovněž významná role AI v situaci celosvětového nedostatku radiologů. Technologie může pomoci s prioritizací urgentních nálezů a optimalizací pracovního toku. Pozornost byla věnována i generativním modelům, které dokážou strukturovat nálezy, detekovat možné chyby, navrhovat diferenciální diagnózy či vysvětlovat výsledky pacientům srozumitelným jazykem. Ukázky z praxe potvrdily, že nejnovější modely zvládají interpretovat komplexní HRCT i RTG snímky a jejich faktografická znalost převyšuje znalosti radiologa. Přednášející ale současně zdůraznil limity současných systémů, jako je variabilita výstupů, nutnost klinické validace a skutečnost, že finální odpovědnost za interpretaci nálezů zůstává na lékaři. Z přednášky tak jednoznačně vyplynulo, že umělá inteligence může přinést vyšší bezpečnost, rychlost a kvalitu diagnostiky pomocí zobrazovacích metod, pokud je využívána uvážlivě, odborně a v souladu s klinickou praxí.

Reference:

Reference

Nonverbální komunikace mezi lékařem a pacientem

Čtvrteční odborný blok uzavřela svou přednáškou doc. PhDr. Dr. phil. Laura Janáčková, CSc. ze Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN Praha, která posluchače uvedla do problematiky neverbální komunikace – jemné, avšak mimořádně výmluvné složky interakce mezi lékařem a pacientem. Již v úvodu zdůraznila, že tato „tichá řeč“ zásadně ovlivňuje utváření důvěry, kvalitu vztahu i celkový průběh konzultace. Připomněla, že první dojem vzniká v řádu několika sekund a je primárně formován obličejem – zejména očima, ústy a celkovým výrazem. Systematicky představila jednotlivé oblasti neverbální komunikace, jako jsou posturologie, mimika, řeč pohledů, kinezika, gesta, proxemika či haptika, a podrobně vysvětlila, jak se jejich prostřednictvím nenápadně, avšak přesně odráží pacientův aktuální psychický a emoční stav. Uvedla, že držení těla může naznačovat jistotu, nejistotu či úzkost, pohled může signalizovat otevřenost, submisi nebo vyhýbavost a gesta, spolu s postavením rukou a nohou, a nohou odhalují napětí, dominanci či vstřícnost. Zvláštní pozornost věnovala podání ruky, které označila za významný diagnostický moment. V krátkém kontaktu rukou se podle ní koncentruje nejen základní sociální signál, ale také míra sebejistoty, respektu a připravenosti ke komunikaci. V další části přednášky se zaměřila na praktický přínos neverbálních projevů pro klinickou praxi. Uvedla, že lékaři mohou díky vnímání těchto signálů rychleji odhalit pacientovy obavy, vnitřní napětí či očekávání a přizpůsobit tomu volbu komunikační strategie. Tento přístup podle ní přispívá k větší plynulosti rozhovoru, efektivnějšímu navázání vztahu a citlivějšímu vedení anamnézy. Významná část prezentace byla věnována typologii pacientů – od úzkostných a úzkostně-agresivních přes narcistické, agresivní jednodušší a pedantské až po histriónské typy. U každé skupiny charakterizovala typické neverbální projevy a nabídla doporučení pro zachování klidné, partnerské a bezpečné komunikace. V závěru zdůraznila, že schopnost porozumět neverbálním signálům představuje podstatný předpoklad kvalitní péče. Podporuje empatii, zvyšuje srozumitelnost sdělení a minimalizuje riziko nedorozumění, což se odráží v pevnějším a funkčnějším terapeutickém vztahu.

Reference:

Reference

Páteční program otevřel blok věnovaný imunologii

Vše, co jste o cytokinech nevěděli a možná se báli zeptat

Páteční imunologický blok à la imunitní lunapark zahájila přednáška prof. MUDr. Ilji Stříže, CSc. z oddělení Klinické imunologie a alergologie, IKEM Praha. Nabídla nám ucelený a zároveň srozumitelný pohled na biologii cytokinů a jejich zásadní roli v řízení imunitních procesů. Cytokiny byly představeny jako vysoce účinné signální proteiny, které koordinují proliferaci, diferenciaci i aktivitu buněk a propojují imunitní systém s nervovou i endokrinní regulací. Významná část výkladu byla věnována T2 cytokinům IL-4, IL-5 a IL-13, jež zásadním způsobem formují průběh alergického i nealergického zánětu. IL-5 byl představen jako klíčový růstový a aktivační faktor eozinofilů, který řídí jejich maturaci, migraci, aktivaci i přežívání a podílí se na dysfunkci epitelové bariéry, zvýšené tvorbě hlenu či remodelaci dýchacích cest. Zdůrazněno bylo také, že Th2 lymfocyty nejsou jedinými producenty těchto cytokinů; významnou roli hrají i vrozené lymfoidní buňky ILC2, mastocyty a další efektorové populace. Přednášející se dále věnoval rozlišení subpopulací eozinofilů, které se liší svým fenotypem, agresivitou i úlohou v udržování homeostázy či rozvoji zánětu. Právě rozdílná citlivost těchto subpopulací k jednotlivým cytokinům ovlivňuje dynamiku onemocnění i odpověď na léčbu. Závěrečná část prezentace byla zaměřena na současné možnosti biologické terapie T2 zánětu, principy působení cílených protilátek i jejich typický bezpečnostní profil, přičemž zvláštní pozornost byla věnována tomu, jak modulace T2 imunity ovlivňuje riziko infekcí či změny v rovnováze imunitní reakce. Celá přednáška tak poskytla elegantní a komplexní vhled do mechanistiky T2 zánětu i moderní léčby založené na cílené imunomodulaci.

Reference:

Reference

Imunita na houpačce

Přednáška MUDr. Aleny Vlachové z Pneumologické kliniky 2.LF UK a FN Motol se věnovala fenoménu nerovnováhy imunitního systému v situacích, kdy do něj zasahujeme cílenou léčbou. Jako ilustrativní příklad představila případ dlouhodobě sledovaného pacienta s těžkou CHOPN a rozsáhlou anamnézou psoriázy léčené ustekinumabem (anti-IL12/23). Uvedla, že tento pacient, zatížený masivním kouřením, kardiovaskulárními komorbiditami a strukturálními změnami plic, vykazoval během let postupné zvyšování hodnot FeNO, přestože jeho IgE i alergologické testy zůstávaly trvale negativní. FeNO kolísalo v souvislosti s infekčními epizodami, přičemž nebyl prokázán přímý vztah mezi jeho výší a podáním ustekinumabu, a naopak se ukázalo, že nejnižší hodnoty FeNO bývaly těsně před podáním další dávky. Přednášející zdůraznila, že FeNO nelze chápat jako izolovaný marker T2 zánětu typického pro astma, protože je zvyšováno také cytokiny Th1 a Th17 zánětu typickými pro psoriázu, psoriatickou artritidu či další autoimunitní choroby, kde vede nadměrná aktivace NF-κB signální dráhy ke zvýšené transkripci iNOS. Ustekinumab, blokující společnou podjednotku IL-12/23, byl představen jako účinná a dlouhodobě dobře tolerovaná léčba psoriázy, která však může mít rizika v podobě infekcí, kožních malignit či vzácné eozinofilní pneumonie. V prezentovaném případě však byla léčba klinicky přínosná a její vysazení by vedlo k výraznému zhoršení kvality života pacienta. Přednáška zdůraznila nutnost hodnotit FeNO v širším kontextu celkového zánětlivého profilu, komorbidit a aktuálních infekcí, nikoli pouze optikou astmatického T2 fenotypu.

Reference:

Reference

Imunita na kolotoči

V pátečním programu pak dále pokračoval doc. MUDr. Jakub Novosad, Ph.D., z Ústavu klinické imunologie a alergologie, FN Hradec Králové.

Ve své prezentaci se zaměřil na komplexní problematiku polarizace imunitní odpovědi při léčbě astmatu související s biologickou léčbou. Představil koncept polarizace odpovědi směrem k Th1/Th2/Th17, popsal plasticitu procesu, mechanismy, subsety T-lymfocytů a význam cytokinů IL-4, IL-5, IL-13, IL-17, IL-22 a dalších v regulaci zánětu a dále pak související patologie s jednotlivými typy odpovědí.

Na kazuistice pacientky sledované u revmatologa pro ankylozující spondylitidu léčené systémovou kortikoterapií a následně pak anti-TNF a anti IL-17 biologickou léčbou ukázal plasticitu imunologické odpovědi. U pacientky se vyvinuly příznaky bronchiálního astmatu doprovázené nárůstem eozinofilie asi měsíc po zahájení anti IL-17 a tato musela být vysazena. Léčba astmatu byla postupně eskalována bez dostatečného efektu na potíže, astma se stalo těžkým a refrakterním ke konvenční léčbě s opakovanými těžkými exacerbacemi s nutností návštěvy emergency.

U pacientky byla prokázána eozinofilie AEC: 1584 eozinofilů/µl, relativně 10,4%, rovněž vysoké ECP, mírná atopická reaktivita, normální produkce imunoglobulinů s mírně zvýšeným zastoupením podtřídy IgG4 (1,8 g/l) bez jiných známek IgG4-RD, bez imunodeficitu, nic pro parazitární onemocnění, mírná autoprotilátková aktivita (hraniční ANF a RF), nic pro autoimunopatologii typu eozinofilní granulomatózy s polyangiitidou (EGPA). Při ORL vyšetření prokázána CRSwNP, bez známek vaskulitidy, vyloučena primární eozinofilie, helmintóza, systémové onemocnění pojiva, jiná imunopatologie, neoplazie, vyloučeno postižení srdce, GIT, UG, neurologické postižení, normální oční pozadí.

Úprava inhalační terapie nevedla ke zlepšení stavu, pacientce byl nasazen dupilumab. Po 2 měsících léčby byla léčba dupilumabem ukončena pro eozinofilii a recidivu obtíží, jak klinickou, tak laboratorní. U pacientky byl pak nasazen benralizumab s dobrou odpovědí na léčbu, nicméně po 3 letech léčby se objevily opakované infekty, exacerbace tentokráte bez eozinofilie. Byl nutný další switch léčby, tentokráte byl nasazen mepolizumab, aktuálně s dobrým efektem. Závěrem pan docent zdůraznil nutnost monitorování změn v čase, pravidelné hodnocení komorbidit a celkového stavu pacienta. Imunitní systém je flexibilní a mění se vlivem léčby, prostředí a choroby. Switche biologické léčby jsou časté (cca 14 % pacientů), ale efektivita se s každým přechodem snižuje.

Reference:

Reference

Astma a plicní funkce – za hranicí variabilní obstrukce

Přednáška MUDr. Evy Volákové, Ph.D. se zaměřila na současné výzvy diagnostiky astmatu, zejména v situacích, kdy klinický obraz neodpovídá typickému vzorci variabilní bronchiální obstrukce. Úvodem připomněla, že navzdory desítkám let výzkumu zůstává astma heterogenním onemocněním bez jednoho univerzálního diagnostického testu. Podle aktuálních doporučení ERS a GINA je základem diagnostiky průkaz obstrukce a její variability, tedy parametry FEV₁/FVC, PEF, odpověď na bronchodilatátor či výsledky bronchiální provokace. Upozornila, že negativní BKT astma s vysokou pravděpodobností vylučuje, zatímco pozitivní výsledek jej sám o sobě nepotvrzuje. Prezentace se dále věnovala limitům biomarkerů – zvýšené FeNO, eozinofilie či IgE nejsou samostatně spolehlivé pro stanovení diagnózy a jejich interpretace musí zohlednit kontext onemocnění i přítomné komorbidity. Významný prostor byl věnován novým standardům interpretace plicních funkcí založeným na Z-skóre, které umožňují přesnější hodnocení napříč věkovými kategoriemi. Přednášející zdůraznila rostoucí význam malých dýchacích cest při rozvoji onemocnění, jejichž postižení může být přítomno i při relativně zachovaných klasických spirometrických parametrech. Popsala možnosti hodnocení malých dýchacích cest, jako jsou spirometrické parametry FEF25–75, parametry měřené oscilometrií (IOS/FOT), metodami vícedechového vyplavování plynu z dýchacích cest (LCI), či vyšetření air-trappingu pomocí HRCT plic a bodypletysmografie. Prezentace také ukázala, že moderní biologická léčba dokáže zlepšovat ventilaci v periferních dýchacích cestách, což dokládají data ze studií IMPOSE a SASAM. V závěru zaznělo, že ani v roce 2025 neexistuje jednoduchý test, který by jednoznačně potvrdil nebo vyloučil astma, a diagnostika proto zůstává komplexní syntézou kliniky, funkčních vyšetření, biomarkerů a jejich dynamiky v čase.

Reference:

Reference

Astmatik, kulová desítka a srdcové eso

Workshop uzavřel doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D. z Kliniky pneumologie a ftizeologie, FN Plzeň kazuistikou Astmatik, kulová desítka a srdcové eso.

Provedl nás příběhem popisujícím případ pacienta narozeného v roce 1951, který trpěl astmatem a později dilatační kardiomyopatií. Kazuistika je malým poselstvím o nutnosti neustálého hledání a hodnocení diagnózy. Pacient byl dlouhodobě léčen pro astma, pravděpodobně však za jednotlivá zhoršení mohla nerozpoznaná EGPA, která by v současné době mohla být i lépe léčena, nicméně v době naší kazuistiky biologika k dispozici nebyla.

  • 1976: Diagnóza astmatu a alergie na plísně a exotická dřeva. Doporučení změnit pracovní prostředí.
  • 1982: Návrat k práci s exotickým dřevem vedl k rychlému zhoršení stavu. Zahájena léčba Xantedrylem, Syntophyllinem a Kenalogem.
  • 1989: Přiznána nemoc z povolání, pacient přešel na jinou práci. Funkční vyšetření ukázalo snížené hodnoty FEV1.
  • 2003: Zhoršení zdravotního stavu, odeslán na kardiologické vyšetření kvůli dilatační kardiomyopatii.
  • 2004: Diagnóza dilatační kardiomyopatie, vyšetření před transplantací srdce. Transplantace srdce provedena v květnu 2004.
  • 2005: Pacient hlásí zlepšení dýchání po transplantaci. Léčba zahrnovala Atrovent, CellCept, Sandimmun, Prednison a další léky.
  • 2016: Navzdory léčbě dochází ke zhoršení stavu: oboustranné kardiální selhávání progredující renální insuficience, navzdory imunosupresivní léčbě v KO ve zprávě z IKEMu hraniční eozinofilie 1,2 % resp. 140 AEC, pozitivní p-ANCA, exitus letalis

Pan docent zmínil současné moderní možnosti diagnostiky a následně léčby EGPA mepolizumabem. Doporučil opakované vyšetření diferenciálního krevního obrazu a nutnost zvažovat EGPA v rámci dif. dg. vždy, když se astma jeví jako "divné".

Reference:

Reference

Nucala je registrovaná ochranná známka koncernu GlaxoSmithKline
Případná podezření na nežádoucí účinky nám prosím hlaste na cz.safety@gsk.com
Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Léčivý přípravek je hrazen z prostředků zdravotního pojištění v indikaci léčby těžkého refrakterního eozinofilního astmatu u dospělých pacientů. Před předepsáním léku se, prosím, seznamte s úplnou informací o přípravku, kterou najdete v Souhrnu údajů o přípravku (SPC) na www.gskkompendium.cz, nebo se obraťte na společnost GlaxoSmithKline, s. r. o.,
Zkrácená informace o přípravku
Příbalové informace

© 2025 Skupina společností GSK nebo držitel licence. Všechny uvedené ochranné známky jsou majetkem jejich příslušných vlastníků.
Přípravek Nucala je pro indikaci těžkého refrakterního eozinofilního astmatu schválen jako doplňková léčba u dospělých, dospívajících a dětí ve věku minimálně šesti let.1
U pacientů ve věku 12 a více let je licencován pouze přípravek Nucala 100 mg s.c.
U pacientů ve věku 6–11 let je licencován pouze přípravek Nucala 40 mg s.c.

PM-CZ-MPL-WCNT-260001 | březen 2026