Chystáte se opustit stránky společnosti GSK

Chystáte se opustit stránky společnosti GSK. Kliknutím na tento odkaz budete přesměrováni na webovou stránku, která není vlastněna a spravována společností GSK a společnost GSK nenese za její obsah odpovědnost.

Pokračovat

Jít zpět

Nucala logo

Product menu

Eozinofily ve sputu u těžkého asthma bronchiale
Eozinofily ve sputu u těžkého astma bronchiale (jejich subtypy a biologická léčba)

Těžké astma bronchiale je heterogenní onemocnění charakterizované perzistentní zánětlivou reakcí dýchacích cest s nekontrolovatelnými symptomy navzdory maximální optimalizované léčbě. Eozinofily hrají klíčovou roli v patofyziologii těžkého astmatu. Recentní studie popisují 2 hlavní podtypy eozinofilů: rezidentní eozinofily (rEOS) a zánětlivé eozinofily (zEOS), z nichž každý má specifické funkční vlastnosti. Tento článek si klade za cíl přezkoumat současné poznání o subtypech eozinofilů ve vzorcích indukovaného sputa pacientů s těžkým astma bronchiale.

Eozinofily ve sputu u těžkého astma bronchiale (jejich subtypy a biologická léčba)

Souhrn

Těžké astma bronchiale je heterogenní onemocnění charakterizované perzistentní zánětlivou reakcí dýchacích cest s nekontrolovatelnými symptomy navzdory maximální optimalizované léčbě. Eozinofily hrají klíčovou roli v patofyziologii těžkého astmatu. Recentní studie popisují 2 hlavní podtypy eozinofilů: rezidentní eozinofily (rEOS) a zánětlivé eozinofily (zEOS), z nichž každý má specifické funkční vlastnosti. Tento článek si klade za cíl přezkoumat současné poznání o subtypech eozinofilů ve vzorcích indukovaného sputa pacientů s těžkým astma bronchiale.

Summary

Severe asthma is a heterogeneous disease characterized by persistent airway inflammation with uncontrolled symptoms despite maximal and optimized treatment. Eosinophils play a pivotal role in the pathophysiology of severe asthma. Recent research describes 2 mains subsets of eosinophils: resident eosinophils (rEOS) and inflammatory eosinophils (zEOS), each with unique functional properties. This paper aims to review the current understanding of eosinophil subtypes in induced sputum samples of patients with severe asthma.

Úvod

Eozinofily jsou buňky imunitního systému ze skupiny leukocytů především známé pro svou účast při parazitárních infekcích. U těžkého eozinofilního astma bronchiale je přítomnost infiltrace eozinofilů ve tkáních dýchacích cest jedním z charakteristických rysů, který se podílí na patofyziologii onemocnění. Rezidentní eozinofily (rEOS) a zánětlivé eozinofily (zEOS) byly nejdříve identifikovány v plicích myší, kde dochází k jejich recruitmentu po expozici alergenu. Oba subtypy byly identifikovány také v krvi, sputu a nosních polypech lidí. rEOS disponují větší schopností adheze a oba typy vykazují delší životnost u non-alergického eozinofilního astma než u alergického eozinofilního astma a zdravých kontrol1. rEOS a zEOS mohou být identifikovány pomocí specifických markerů (membránových proteinů) za použití průtokové cytometrie. Toto automatizované měření zastoupení buněčných populací je běžně využívané pro hodnocení krve a také sputa. U sputa však nebylo měření doposud dostatečně standardizované.

Metodika

K indukci sputa využíváme premedikaci salbutamolem následovanou nebulizací hypertonického roztoku NaCl (3, 4 a 5%) pomocí ultrazvukového nebulizátoru. Po získání dostatečného množství sputa následuje standardizované zpracování užitím sputolysinu a phosphate buffered saline (PBS), které nám umožní získat buněčnou suspenzi a supernatant. Buněčná suspenze je podrobena měření pomocí průtokové cytometrie k získání informací o zastoupení jednotlivých buněčných populací včetně subpopulací eozinofilů. Supernatant je možné použít ke stanovení cytokinů podílejících se na patofyziologii onemocnění (v našem případě astma bronchiale).

K rozlišení rEOS a zEOS se u vzorků krve používá adhesivní molekula leukocytů označovaná jako CD62L2. Molekula je však po průchodu eozinofilů endothelem uvolněna z membrány, a tak pro nízké měřené hodnoty CD62 v indukovaném sputu je potřeba ke stanovení subtypů eozinofilů v indukovaném sputu zvolit jiný přístup než u krve. Stanovení subtypů eozinofilů v indukovaném sputu však doposud nebylo dostatečně definováno. Dr. Elena Curto a její team z Department of Medicine, Universitat Autònoma de Barcelona3 jako první definovali 2 subtypy eozinofilů v indukovaném sputu, a to za použití průtokové cytometrie pomocí měření exprese molekul označovaných jako CD66b a CD15. 2 subpopulace eozinofilů identifikované v indukovaném sputu jsou charakterizované vysokou expresí CD66b a CD15 (E1) a nízkou expresí CD66b a CD15 (E2).

Výsledky

Dominance subtypu E1 byla zaznamenána u alergického eosinofilního astmatu a korelovala s FENO (r = 0.357; p = 0.050), eozinofilií v krvi (r = 0.382; p = 0.003) a hodnotě IL-5 v indukovaném sputu (r = 0.971; p = 0.001)3. To znamená, že E1 hrají spíše proinflamatorní roli a mohli by odpovídat zEOS popsaným výše. Vzhledem k nedostatku studií v dané problematice by však dané tvrzení bylo vhodné podpořit další výzkumnou iniciativou.

Závěr

Evidence existence podtypů eozinofilů může mít klinické implikace k definování endotypu pacienta a tedy přesnějšímu, personalizovanějšímu přístupu potřebnému k zahájení nejvhodnější biologické léčby těžkého astmatu. Je možné, že hlubší poznání funkce subtypů eozinofilů může pomoci také identifikovat nové léčebné cíle zaměřující se specificky na patologické populace eozinofilů.

V současnosti se medicína při léčbě těžkého astma bronchiale v praxi zaměřuje na eozinofily jako celek, které slouží jako biomarker jak v krvi, tak ve sputu. Studie Merritt L. Fajt z Asthma Institute, University of Pittsburgh4 ukazuje, že udržení eozinofilů ve sputu pod 3% může redukovat frekvenci exacerbací astmatu. Recentnější studie5 zaměřující se na evaluaci množství eozinofilů ve sputu jako prediktoru léčebné odpovědi na anti IL-5 léčbu mepolizumabem ukazuje, že na léčbě mepolizumabem versus placebo došlo k redukci exacerbací nezávisle na hodnotě celkových eozinofilů ve sputu. Naopak snížení exacerbaci na léčbě mepolizumabem versus placebo bylo signifikantnější mezi pacienty s vyššími hodnotami celkových eozinofilů měřených v krvi, což je konzistentní s předcházejícími analýzami s mepolizumabem a dalšími biologiky (benralizumab, dupilumab a reslizumab) v léčbě eozinofilního astma.6-9

Výsledky uvedených a některých dalších studií tak jen dále podporují výše uvedené tvrzení, že detailnější porozumění funkci eozinofilů a jejich predominantních subtypů v patogenezi příslušného endotypu mohou dále vylepšit léčebný přístup k tomuto onemocnění.

Keywords: těžké astma (severe asthma), eozinofily (eosinophils), indukované sputum (induced sputum), biologická léčba (biologic treatment)

MUDr. Tomáš Slisz

“Department of respiratory Medicine, Charles University, 1st Faculty of Medicine and Thomayer Hospital, Prague, Czech Republic"

Reference:

  1. Januskevicius, A., Jurkeviciute, E., Janulaityte, I., Kalinauskaite-Zukauske, V., Miliauskas, S., & Malakauskas, K. (2020). Blood Eosinophils Subtypes and Their Survivability in Asthma Patients. Cells, 9(5), 1248. https://doi.org/10.3390/cells9051248
  2. Matucci, A., Nencini, F., Maggiore, G., Chiccoli, F., Accinno, M., Vivarelli, E., Bruno, C., Locatello, L. G., Palomba, A., Nucci, E., Mecheri, V., Perlato, M., Rossi, O., Parronchi, P., Maggi, E., Gallo, O., & Vultaggio, A. (2023). High proportion of inflammatory CD62Llow eosinophils in blood and nasal polyps of severe asthma patients. Clinical and experimental allergy : journal of the British Society for Allergy and Clinical Immunology, 53(1), 78–87. https://doi.org/10.1111/cea.14153
  3. Curto, E., Mateus-Medina, É. F., Crespo-Lessmann, A., Osuna-Gómez, R., Ujaldón-Miró, C., García-Moral, A., Galván-Blasco, P., Soto-Retes, L., Ramos-Barbón, D., & Plaza, V. (2022). Identification of Two Eosinophil Subsets in Induced Sputum from Patients with Allergic Asthma According to CD15 and CD66b Expression. International journal of environmental research and public health, 19(20), 13400. https://doi.org/10.3390/ijerph192013400
  4. Fajt, M. L., & Wenzel, S. E. (2015). Asthma phenotypes and the use of biologic medications in asthma and allergic disease: the next steps toward personalized care. The Journal of allergy and clinical immunology, 135(2), 299–311. https://doi.org/10.1016/j.jaci.2014.12.1871
  5. Pavord, I. D., Buhl, R., Kraft, M., Prazma, C. M., Price, R. G., Howarth, P. H., & Yancey, S. W. (2022). Evaluation of sputum eosinophil count as a predictor of treatment response to mepolizumab. ERJ open research, 8(2), 00560-2021. https://doi.org/10.1183/23120541.00560-2021
  6. Ortega, H. G., Yancey, S. W., Mayer, B., Gunsoy, N. B., Keene, O. N., Bleecker, E. R., Brightling, C. E., & Pavord, I. D. (2016). Severe eosinophilic asthma treated with mepolizumab stratified by baseline eosinophil thresholds: a secondary analysis of the DREAM and MENSA studies. The Lancet. Respiratory medicine, 4(7), 549–556. https://doi.org/10.1016/S2213-2600(16)30031-5
  7. Castro, M., Corren, J., Pavord, I. D., Maspero, J., Wenzel, S., Rabe, K. F., Busse, W. W., Ford, L., Sher, L., FitzGerald, J. M., Katelaris, C., Tohda, Y., Zhang, B., Staudinger, H., Pirozzi, G., Amin, N., Ruddy, M., Akinlade, B., Khan, A., Chao, J., … Teper, A. (2018). Dupilumab Efficacy and Safety in Moderate-to-Severe Uncontrolled Asthma. The New England journal of medicine, 378(26), 2486–2496. https://doi.org/10.1056/NEJMoa1804092
  8. Bleecker, E. R., Wechsler, M. E., FitzGerald, J. M., Menzies-Gow, A., Wu, Y., Hirsch, I., Goldman, M., Newbold, P., & Zangrilli, J. G. (2018). Baseline patient factors impact on the clinical efficacy of benralizumab for severe asthma. The European respiratory journal, 52(4), 1800936. https://doi.org/10.1183/13993003.00936-2018
  9. Bernstein, J. A., Virchow, J. C., Murphy, K., Maspero, J. F., Jacobs, J., Adir, Y., Humbert, M., Castro, M., Marsteller, D. A., McElhattan, J., Hickey, L., Garin, M., Vanlandingham, R., & Brusselle, G. (2020). Effect of fixed-dose subcutaneous reslizumab on asthma exacerbations in patients with severe uncontrolled asthma and corticosteroid sparing in patients with oral corticosteroid-dependent asthma: results from two phase 3, randomised, double-blind, placebo-controlled trials. The Lancet. Respiratory medicine, 8(5), 461–474. https://doi.org/10.1016/S2213-2600(19)30372-8

Nucala je registrovaná ochranná známka koncernu GlaxoSmithKline
Případná podezření na nežádoucí účinky nám prosím hlaste na cz.safety@gsk.com
Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Léčivý přípravek je hrazen z prostředků zdravotního pojištění v indikaci léčby těžkého refrakterního eozinofilního astmatu u dospělých pacientů. Před předepsáním léku se, prosím, seznamte s úplnou informací o přípravku, kterou najdete v Souhrnu údajů o přípravku (SPC) na www.gskkompendium.cz, nebo se obraťte na společnost GlaxoSmithKline, s. r. o.,
Zkrácená informace o přípravku
Příbalové informace

© 2024 Skupina společností GSK nebo držitel licence. Všechny uvedené ochranné známky jsou majetkem jejich příslušných vlastníků.
Přípravek Nucala je pro indikaci těžkého refrakterního eozinofilního astmatu schválen jako doplňková léčba u dospělých, dospívajících a dětí ve věku minimálně šesti let.1
U pacientů ve věku 12 a více let je licencován pouze přípravek Nucala 100 mg s.c.
U pacientů ve věku 6–11 let je licencován pouze přípravek Nucala 40 mg s.c.

PM-CZ-MPL-WCNT-230011 | září 2024