Chystáte se opustit stránky společnosti GSK

Chystáte se opustit stránky společnosti GSK. Kliknutím na tento odkaz budete přesměrováni na webovou stránku, která není vlastněna a spravována společností GSK a společnost GSK nenese za její obsah odpovědnost.

Pokračovat

Jít zpět

Nucala logo

Product menu

Podívejte se na záznam z workshopu a poslechněte si názory našich odborníků

Shrnutí workshopu: Možnosti a limity léčby běžných i vzácnějších systémových eozinofilních onemocnění IV.

Dne 6.10. – 7.10.2023 proběhl v Praze již tradiční multioborový workshop pod názvem:

Nové indikace, možnosti a limity léčby běžných i vzácnějších systémových eozinofilních onemocnění, již tradičně věnovaný biologické léčbě.

Workshop byl rozdělen jako obvykle do čtyř programových bloků, které byly převážně věnovány jednotlivým indikacím mepolizumabu, které skvěle v roli moderátora propojil doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D. 

Páteční program byl zahájen blokem EGPA:

Pohled nefrologa na terapii EGPA

Workshop otevřel prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, přednosta nefrologické kliniky VFN 1. LF Univerzity Karlovy přednáškou věnovanou nefrologickému postižení u pacientů s EGPA a jeho specifikům. Pan profesor se v úvodu věnoval klasifikaci AAV, které rozdělil podle charakteristických laboratorních nálezů a typických orgánových postižení. Opírá se o ně diagnostika, typ orgánového poškození může rovněž pomoci i částečně predikovat odpověď na určitý typ terapie. U EGPA je možné rozlišit dva fenotypy onemocnění, s identifikovanými genom. rozdíly. MPO+ EGPA (asociována s HLA-DQ), která je převážně autoimunitní onemocnění blízké MPA, je u ní dominantní kromě astmatu a eozinofilie zejména renální a kožní postižení, neuropatie. MPO - EGPA (asociována s GPA33, IL5/IRF1), která může být primárně způsobena poruchou slizniční bariéry, zde jsou častější kardiální manifestace, plicní infiltráty a postižení GIT. Pan profesor představil aktuální klasifikační kritéria ACR z roku 2022 pro AVV, která pracují s orgánovým postižením a pozitivitou c-a p-ANCA protilátek a slouží k odlišení jednotlivých typů AAV. Dále se pak věnoval již etiologii samotné EGPA, kde IL-5 je cytokinem, který hraje klíčovou roli v patogenezi onemocnění. Právě cílení na tento cytokin pomocí mepolizumabu je pak efektivní terapeutickou intervencí, jak prokázala studie fáze 3 MIRRA. Ve studii MIRRA, randomizované, placebem kontrolované, byla prokázána vyšší míra remise onemocnění, redukce všech typů relapsů včetně vaskulitických a redukce dávky systémové kortikoterapie ve větvi mepolizumabu. 18 % pacientů bylo schopno vysadit SKS zcela. Ve studii byl rovněž prokázán velmi příznivý bezpečnostní profil mepolizumabu. V aktuálních doporučeních EULAR je mepolizumab doporučen pro navození remise u život/orgán neohrožující formy a pro udržení remise bez ohledu na závažnost onemocnění. Závěrem pan profesor shrnul, že EGPA zřejmě představuje dvě klinické a genetické jednotky (MPO+ a MPO-). MPO + EGPA má častěji těžký průběh a vyžaduje kombinovanou imunosupresi, MPO - EGPA má častěji méně závažný průběh a může být léčena monoterapií KS, nebo kombinací KS s MTX, AZA nebo MMF. Méně závažný průběh EGPA lze příznivě ovlivnit mepolizumabem se současnou významnou redukcí dávky SKS. Léčba mepolizumabem je účinná a dobře tolerovaná u pacientů s relabující nebo refrakterní EGPA.

Reference:

  1. Jennette J;ARTHRITIS & RHEUMATISM;1994;37;187–192
  2. Jennette JC;Arthritis & Rheumatology;2013;65;1-11
  3. Jennette JC;The New England Journal of Medicine;1997;337;1512-23
  4. Vaglio A;Allergy;2013;68;261-273
  5. Lyons PA; NATURE COMMUNICATIONS; 2019; 10; 1-13
  6. Grayson PC;Arthritis & Rheumatology;2022;0;1-7
  7. Varricchi G;Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology;2016;16;186—200
  8. Ortega HG; N Engl J Med; 2014;371;1198-1207
  9. Haldar P;The New England journal of medicine;2009;360;973-984
  10. Wechsler ME; N Engl J Med;2017;376;1921-1932
  11. Steinfeld J;J Allergy Clin Immunol;2019;143;2170-2177
  12. Poster POS0836;Terrier B;EULAR;2022
  13. Bettiol A;Arthritis & Rheumatology;2022;74;295-306
  14. Chung SA;Arthritis & Rheumatology;2021;73;1366-1383
  15. Hellmich B;Ann Rheum Dis;2023;1-18

Renální postižení u EGPA a terapie mepolizumabem

Na přednášku pana profesora navázala doc. MUDr. Martina Doubková, Ph.D., z Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy, FN Brno podrobnějším komentářem k novým doporučením EULAR 2022, která proti doporučením ACR z roku 2021 doporučují mepolizumab v udržovací terapii remise i u těžkých forem onemocnění. Podrobně rozebrala kazuistiku pacienta léčeného ve spolupráci s nefrology. Pacient byl p-ANCA pozitivní, s kožním i kardiálním postižením (EF 65 %), středně těžkou plicní hypertenzí, pleurálním výpotkem a plicními infiltráty. Biopticky byla potvrzena pauciimunní glomerulonefritida, srpkovitá, nekrotizující, dále těžký zánět tubulointersticia s dominancí eozinofilních granulocytů + obrovské vícejaderné buňky, obraz kompatibilní s EGPA. Dle klasifikačních kriterií ACR měl pacient skóre 10, tedy jednoznačný výsledek hovořící pro EGPA. Byla zahájena indukční léčba kombinovanou imunosupresivní terapií 3 x 750 mg solumedrolu + 6 pulzů cyklofosfamidu + plazmaferézy, hemodialýzy (až 3x týdně). Pro udržení remise EGPA po indukční léčbě u život/orgány ohrožujícího onemocnění je třeba dle EULAR doporučení zvážit léčbu MTX, AZA, mepolizumabem nebo RTX. Vzhledem k účinnosti mepolizumabu u eozinofilního astmatu by měl být zvážen také u pacientů s EGPA s reziduálním astmatem závislým na GC, kteří dosáhli remise postižení hlavních orgánů. Nefrologové v indukci dále nepokračují, efekt indukce považují za uspokojivý, po plicní stránce došlo k regresi v úvodu nepokročilého nálezu, methotrexat vzhledem k renálním parametrům nepodáván, azathioprin s rizikem nežádoucích účinků, farmakogenetika: pozitivní polymorfismus TMPT, aktivita enzymu nízká. Zahájena byla tedy anti-IL5 terapie mepolizumabem 300 mg každý měsíc od 6/23 + perorální Prednison s postupným snižováním na nejmenší účinnou udržovací dávku. U pacienta se laboratorní parametry dále normalizují a hemodialýzy mohly být ukončeny.

Reference:

  1. Grayson PC;Arthritis & Rheumatology;2022;0;1-7
  2. Hellmich B;Ann Rheum Dis;2023;1-18

Na něj navázal blok HES:

Hypereozinofilie: Srdeční záležitost

MUDr. Miloš Kubánek, Ph.D. z Kliniky kardiologie, IKEM, ve své přednášce představil v kontextu eozinofilních onemocnění postižení srdce. Eozinofilní zánět je vzácnou příčinou onemocnění kardiovaskulárního systému, diagnostikována je nejčastěji eozinofilní myokarditis asociovaná se systémovými onemocněními: hypereozinofilní syndromy (HES), eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou (EGPA), dále eozinofilní myokarditis doprovázející onkologická onemocnění (plíce, GIT, etc.), eozinofilní myokarditis při parazitárních onemocněních, hypersenzitivní myokarditida, akutní nekrotizující eozinofilní myokarditida. Patofyziologickým podkladem onemocnění je nejprve degranulace eozinofilů v myokardu, ta přímo poškozuje KMC prostřednictvím IL-3, hlavního bazofilního proteinu (MBP); spouští zánětlivou reakci. Uvolnění IL-5 zvyšuje akumulaci eozinofilů ve tkáni a inhibuje jejich apoptózu. Eozinofilní kationický protein (ECP) a MBP vyvolávají degranulaci srdečních mastocytů; podporují zánět a atrahují další eozinofily. Tkáňový faktor a destičky aktivující faktor (PAF) vyvolávají mikrotrombózu kapilárního řečiště. Destrukce KMC umožňuje rozpoznání srdečního myosinu imun. syst. a tvorbu autoprotilátek. Klinicky pak lze rozlišit tři stadia postižení srdce. V první, časné fázi, probíhá nekrotizující eozinofilní zánět endomyokardu, na ni navazuje fáze intrakardiální trombózy a systémových embolizací a proces končí třetí fází fibrotizace endomyokardu - postižení chlopní a rozvoj restriktivní kardiomyopatie. Léčebná intervence je nutná již v úvodní fázi, aby bylo možné odvrátit nevratné poškození. Pan doktor uvedl výsledky epidemiologické studie, která sledovala četnost a druh kardiálního poškození u pacientů s EGPA. Abnormální kardiální nálezy (CSI) byly přítomny u ¼ pacientů, byly asociovány s vyšší vrcholovou hladinou eozinofilů. Myokarditida, lokální poruchy kinetiky a aneurysmata apexu LKS byly nejčastější kardiologické nálezy u pacientů s EGPA. Dále se pak věnoval možnostem diagnostiky myokarditidy, kde mezi doporučená vyšetření patří: troponiny, EKG, Echo, SKG, MRI, EMB, která je indikována, pokud nález z biopsie ovlivní léčebný postup a možný léčebný benefit převáží rizika výkonu. Pan doktor se rovněž podělil o vlastní hodnocení kardiologických nálezů u pacientů s EGPA a HES na klinice v IKEM. Soubor tvořilo 8 případů [5 mužů (62 %) a 3 ženy (38 %)] s postižením srdce při HES sledovaných na KK IKEM od manifestace onemocnění. Věk 48±11 let. Jednalo se o 3 případy (37 %) eozinofilní granulomatózy s polyangiitidou (EGPA), 4 případy (50 %) idiopatického HES a 1 (13 %) případ chronické eosinofilní leukemie. Z kardiologických nálezů u HES a EGPA byl v souboru nejčastější záchyt neischemické LVSD (5 pts- 62 %), těžká v případě EGPA. Dalšími fenotypy byly obraz akutní perimyokarditidy se ztluštěním stěn a perikardiálním výpotkem. Ve dvou případech zachyceno izolované postižení endokardu s nasedající intrakardiální trombózou bez navazující poruchy kinetiky srdečních komor. Závěrem konstatoval, že nyní jsou HES i EGPA léčitelná onemocnění a na diagnostice kardiálního postižení pacientů s hypereozinofilií se bude rád podílet.

Reference:

  1. Hamedi KR;Vaccines;2023;5;11;1-27
  2. Roufosse FE;Orphanet Journal of Rare Diseases;2007;2;1-12
  3. Chiu MH;CJC Open;2019;1;100-102
  4. de Campos FPF;Autops Case Rep;2013;3;1-4
  5. Fijolek J;Frontiers in Medicine;2023;10;1-29
  6. Zampieri M;European Journal of Internal Medicine;2021;85;68–79
  7. Falk RH;European Heart Journal;2019;40;1009–1012
  8. From AM;Mayo Clin Proc;2011;86;1095-1102

HES: Nevzdáváme se

je kazuistika na pokračování v podání primáře MUDr. Dalibora Jílka, CSc. Z oddělení klinické imunologie a alergologie Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. V úvodu definoval eozinofilii kvantitativně: mírná eozinofilie 0,5 – 1,5x109/L, střední eozinofilie 1,5 – 5,0x109/L, vysoká eozinofilie> 5,0x109/L, a dále rozdělil z pohledu patofyziologie: eozinofilie z vnějších příčin (reaktivní, sekundární, cytokiny mediovaná), kam patří eozinofilie mediovaná T-buňkami či eozinofilie indukovaná nádorovými buňkami. Další skupinu tvoří eozinofilie z vnitřních příčin, primární (mutací způsobená klonální expanze eozinofilů – eozinofilie na podkladě nádorové proliferace eozinofilů). Poslední skupinou jsou idiopatické eozinofilie – případy, kdy příčina aktivace T lymfocytů a nadprodukce IL-5 není jasná a není prokázána ani klonální expanze. Pokud přesáhne počet eozinofilů 1,5x109/l, hovoříme o idiopatické hypereozinofilii. O hypereozinofilním syndromu pak hovoříme v případě, kdy je eozinofilie v periferní krvi >1,5.109/l a je přítomno variabilní tkáňové a orgánové postižení. Dle diagnostických kritérií z 2011 je potřeba zvýšené hladiny detekovat min. ve dvou vyšetřeních s min. Intervalem 4 týdnů, a jsou vyloučeny jiné příčiny postižení orgánů. Většina idiopatických HES je bez prokazatelné klonální expanze lymfocytů (lymfocyty nemají aberantní imunofenotyp), jsou tzv. lymfocytární – vznikají na podkladě zvýšené exprese eozinofilních hematopoetinů T lymfocyty (thymus and activation -regulated chemokine – TARC) a zvýšené produkce IL-5. Do této skupiny patří (příčina je cyklicky zvýšená produkce IL-5, podskupina orgánově limitovaných HES) např. eozinofilní pneumonie, eozinofilní astma, EPGA (CSS), eozinofilní sinusitida, eozinofilní dermatitida. Pan primář popsal kazuistiku pacienta, který byl praktickým lékařem před dvěma lety odeslán na hematologii pro únavu, brnění rukou a nohou, váhový úbytek (6 kg), lehčí dechové potíže (námahová dušnost, pocit nedodechnutí), prchavé kopřivky a eozinofily 140,7 tis. abs. S diagnózou těžkého hypereozinofilního syndromu s anémií 2.st., bez známek leukostázy – nový záchyt, suspekce na chronickou eozinofilní leukémii, byl pacient odeslán k vyšetření v ÚHKT Praha. Zde nebyla zjištěna klonalita ani sekundární příčina, uzavřeno jako idiopatický hypereozinofilní syndrom, indikováno bylo podání kortikoidů. Na OKIA byl pacient poprvé referován poté, co byl RZP přivezen pro náhlé zhoršení dušnosti a hospitalizován na kardiologickém oddělení s myokarditidou. Nález nesvědčil pro primární imunopatologické onemocnění s eozinofilií – nejedná se o ANCA asociovanou vaskulitidu. Nasazeny pulzy kortikoidů i.v., posléze SKS a hydroxyurea. Po následné hematologické kontrole byla bohužel konstatována kortikorezistence a podána první žádost o mepolizumab, která byla zamítnuta pro nevyužití veškeré dostupné léčby. Nebyl použit nedostupný interferon-α, který byl po druhé žádosti opět dostupný, nutno vyčkat efektu. Ani interferon – α se neukázal být účinný a až třetí žádost byla schválena. Mepolizumab byl v dávce 300mg á 4 měsíce schválen na 6 měsíců. Bohužel ani tato léčebná intervence nevedla ke zlepšení stavu, u pacienta stále přetrvává vysoká eozinofilie, která v podstatě nereagovala na žádnou použitou léčbu, jen mírně na pulsy kortikoidů. Nyní, po více než dvou letech, kdy byly postupně bez efektu vyzkoušeny všechny dostupné léčebné možnosti a pacient byl po všech stránkách vyšetřen, byl odeslán na brněnské pracoviště CEITEC k vyšetření DNA a RNA panelu metodou NGS, vyšetření provede prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D. z hemato-onkologické kliniky FN Brno.

Reference:

  1. Valent P;Semin Immunopathol;2021;43;423-438

Když přijde HES do ordinace

Blok o hypereozinofilním syndromu a EGPA uzavřela MUDr. Anastasiia Gavriliuk z Pneumologické kliniky 2. LF UK a FN Motol. Přednášející sdílela dvě kazuistiky s náhodnými záchyty HES/EGPA u pacientů jak z Pneumologické, tak z Kardiologické kliniky FN Motol. První kazuistika představila pacienta, který byl hospitalizován na Kardiologické klinice pro eozinofilní myokarditidu. Pacientovi byla následně diagnostikována EGPA. Paní doktorka nám pragmaticky nastínila, jaká vyšetření pacient musel podstoupit a jak probíhal vývoj onemocnění. U druhé pacientky byl na Pneumologické klinice FN Motol diagnostikován hypereozinofilní syndrom po prodělané nemoci COVID-19. V tomto případě však nebyla odhalena etiologie onemocnění i přes všechna doporučená vyšetření. Obě kazuistiky byly doprovázeny RTG a HRCT snímky plic obou pacientů. Přednášející vtáhla do děje i publikum, které pomocí aplikace Sli.Do hlasovalo o dalších postupech u kazuistiky číslo 2.

Reference:

  1. Chung SA et al. Arthritis Rheum 2021
  2. Hellmich B. Et al. Ann Rheum 2023

Sobotní program otevřel blok CRSwNP: 

Nucala v léčbě CRSwNP

Blok o CRSwNP zahájil MUDr. Petr Schalek, Ph.D. z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, který hned v úvodu nastínil rozdělení chronické rinosinusitidy na několik subtypů dle klasifikace EPOS 2020. V rámci přednášky byly představeny i parametry pro hodnocení úspěšnosti biologik a změny v kritériích EPOS 2020/EUFOREA 2023. V jednom z indikačních kritérií došlo ke snížení hranice eozinofilů v periferní krvi z ≥ 250 eozinofilů/µl na ≥ 150 eozinofilů/µl. Upravena byla i kritéria hodnotící odpověď na léčbu – vyhodnocení odpovědi biologika se prodloužilo z původních 4 na 6 měsíců. Přednášející zmínil, že prozatím není stanoven přesný úzus pro změnu biologik, ale mohl by k tomu pomoci vzniklý registr, který se díky rychlé adaptaci ORL lékařů dostal z pohledu funkčnosti na přední příčky v Evropě. Během přednášky také poukázal na obtížnost porovnání dostupných biologik kvůli různorodým designům studií, na které je třeba pohlížet. Dále pan doktor odprezentoval dvě kazuistiky. První byla zaměřena na pacienta s EGPA, který je léčen 18 měsíců mepolizumabem. Pacientovi byl v minulosti proveden inkompletní FESS na jiném pracovišti a bohužel měl i přes dobře cílenou biologickou léčbu posledních 6 měsíců akutní exacerbace a hnisavou sekreci z paranasálních dutin. Opakovaně musely být předepisovány antivirotika, antibiotika a podávány pulzy systémových kortikoidů. Ostatní příznaky EGPA byly kompletně pod kontrolou. Přednášející tedy upozornil na význam správně provedené FESS a na ACCESS skóre, které dokáže vyčíslit kompletnost předchozí chirurgie (0-24 bodů). I přes úspěšně probíhající cílenou biologickou léčbu je často revizní chirurgie cesta ke zlepšení jak kvality života pacienta, tak symptomů onemocnění. U zmíněného pacienta bylo ACCESS skóre 11. Nejedná se tedy o selhání léčby mepolizumabem, nýbrž o problém lokálního charakteru. Druhá kazuistika představila první zkušenost s pacientem na mepolizumabu ve FNKV. U pacienta došlo k výraznému zlepšení stavu, včetně čichu.

Reference:

  1. Fokkens WJ, et al. Rhinology. 2012;50(Suppl 23):1-298
  2. Alobid I, et al. J Investig Allergol Clin Immunol. 2011;21(Suppl 1):1-58
  3. DeConde AS, et al. Laryngoscope. 2017;127:550-555 
  4. Fokkens WJ, et al. Rhinology. 2020;58(suppl S29):1-464
  5. Bachert C, et al. J Allergy Clin Immunol. 2017;140:1024-1031
  6. Bachert C, et al. J Allergy Clin Immunol. 2020;145:725-739
  7. Bachert et al J Allergy Clin Immunol 2022;149:1711-21
  8. Borish et al. Ann Allergy Asthma Immunol 129 (2022) 160−168
  9. Fokkens WJ, et al. Allergy. 2019;74:2312-2319 
  10. Fokkens WJ et al. Rhinology. 2020;58(Suppl S29):1-464
  11. Fokkens WJ et al. Rhinology. 2023;61(3):194-202
  12. Han J et al., Lancet. 2021, 1-13
  13. Rhinology. 2020 Feb 20;58(Suppl S29):1-464. doi: 10.4193/Rhin20.600
  14. Pelaia et al, Front Immunol. 2020 Nov 30;11:603312
  15. Schleimer RP. Annu Rev Pathol. 2017;12:331-357
  16. Rhinology. 2021 Apr 1;59(2):151-163. doi: 10.4193/Rhin20.570

Od hypereozinofilie ke změně biologika u CRSwNP

Tématický blok o CRSwNP zakončil prim. MUDr. Jakub Syrovátka z ORL oddělení Nemocnice Agel z Nového Jičína. Přednášející poukázal na výhody spolupráce mezi jednotlivými obory a na změnu uvažování ORL lékaře kvůli možnosti užívání biologické léčby u CRSwNP. Zároveň zmínil pragmatické rady a úskalí při žádosti o paragraf 16 a důležitost vkládání pacientských dat do nově vzniklého registru. V rámci přednášky byla představena zajímavá kazuistika 63letého pacienta astmatika, který byl na terapii dupilumabem z indikace CRSwNP. Po konzultaci s plicním lékařem bylo zjištěno, že pacient je obecně non-adherentní k léčbě (vlastní dávkování a užívání KS). Vstupní hodnota eozinofilů byla před podáním dupilumabu 360 buněk/µl. Po měsíci však vzrostla na 1800 buněk /µl. U pacienta bylo následně v osobní anamnéze dohledáno podezření na EGPA, avšak pro špatnou compliance léčeného byl v minulosti další monitoring stavu obtížný. Hodnoty eozinofilů byly nadále pravidelně kontrolovány (až 2452 buněk/µl), avšak výsledky mohly být znovu ovlivněny užíváním KS dle vlastního uvážení. Pro přetrvávající hypereozinofílii se pan primář, kromě rozsáhlých vyšetření, vylučujících orgánové postižení, rozhodl pro switch na IL-5 terapii mepolizumabem. Po prvním podání mepolizumabu se periferní eozinofílie ustálila na normálních hodnotách (110 buněk /µl), pacientovi se výrazně zmenšily nosní polypy, došlo ke zlepšení kvality života a čichu. Přednášející provedl publikum praktickou cestou, jak v případě switche biologika postupovat, poukázal na důležitost správně cíleného biologika, monitoring eozinofilů a důležitost anamnézy pacienta.

Reference:

  1. Anna G. et al: Use of endotypes, phenotypes and inflammatory markers to guide tratment decisions in CRSwNP, Ann Allergy Asthma Immunol (2020)
  2. Bachert C, et al. J Allergy Clin Immunol. 2017;140:1024–1031
  3. Bachert C, et al. J Allergy Clin Immunol. 2020;145:725–739 
  4. Fokkens WJ et al. Rhinology. 2020;58(Suppl S29):1-464
  5. Fokkens WJ et al. Rhinology. 2023;61(3):194-202
  6. Gevaert P, et al. J Allergy Clin Immunol. 2011;128:989–995
  7. Lee, K.; Tai, J.; Lee, S.H.; Kim, T.H. Advances in the Knowledge of the Underlying Airway Remodeling Mechanisms in Chronic Rhinosinusitis Based on the Endotypes: A Review. Int. J. Mol. Sci. 2021, 22, 910 https://doi.org/10.3390/ijms22020910
  8. Schleimer RP. Annu Rev Pathol. 2017;12:331–357
  9. P Cao et al. Ann Alergy Asthma Immunol 2019

Sobotní blok astmatu zahájila přednáška:

Role RSV u exacerbací

Prof. MUDr. Mgr. Miloš Jeseňák, PhD., MBA, Dott.Ric., MHA ve své prezentaci zdůraznil, že RSV je častou příčinou infekcí jak DCD, tak HCD, rovněž je i častou příčinou exacerbací chronických respiračních onemocnění (zejména astmatu a CHOPN), podílí se na rozvoji bronchiálního astmatu (switch na T2-high odpověď, potlačení tvorby IFN-γ, ↑ BHR), je významnou příčinou mortality u dětí i seniorů. Každá virová infekce DCD spojená s wheezingem zvyšuje riziko rozvoje astmatu až 1,5-násobně (bez ohledu na typ viru). Pro RSV není nastavena surveillance, RSV infekce jsou tedy i značně poddiagnostikované a podhlášené. Rizikovými faktory pro RSV infekci jsou cystická fibróza, nezralost, malnutrice, pasivní kouření, vrozené i získané poruchy imunity, vrozené poruchy metabolismu, vrozené vývojové vady srdce, Downův syndrom, chronické plicní nemoci spojené s nezralostí, imunosenescence. Klinické projevy RSV infenkce se s věkem mění. U dětí je největším problémem rozvoj bronchiolitidy (až 10 % infekcí vyžaduje hospitalizaci) a RSV je původcem více než 50 % všech respiračních infekcí u dětí do 5 let. U seniorů jsou to především pneumonie a rozvoj exacerbací astmatu či CHOPNu. Imunosenescence zvyšuje riziko rozvoje infekcí jak virových (chřipka, RSV), tak i bakteriálních (pneumokoky) a zároveň ovlivňuje schopnost rozvoje ochranné odpovědi po očkovaní. Jaká je tedy k dispozici profylaxe onemocnění? Pro pasivní profylaxi jsou v současné době k dispozici nebo v klinickém vývoji tři monoklonální protilátky, které jsou určeny pro děti. Vývoj vakcíny nebyl jednoduchý, některé z pokusů vedly i k horším průběhům RSV infekcí kvůli nesprávné signalizaci. Nicméně nyní již je vakcinace možná. K dispozici je adjuvantní vakcína, kde antigenem je rekombinantní glykoprotein F respiračního syncytiálního viru stabilizovaný v prefuzní konformaci = RSVPreF3, který je společný pro A i B subtyp. Antigen v kombinaci s adjuvantním systémem AS01E , který zvyšuje buněčnou imunitní odpověď a obnovuje hladinu RSVPreF3 CD4+ T-lymfocytů u starších dospělých, tvoří vakcínu navrženou tak, aby vyvolala silnou humorální a buněčnou imunitní odpověď a chránila starší dospělé a osoby s komorbiditami. Vakcína AREXVY má vysokou účinnost v prevenci onemocnění dolních dýchacích cest spojených s RSV bez ohledu na to, zda se jedná o infekci spojenou s RSV-A nebo RSV-B. Účinnost v prevenci onemocnění dolních cest dýchacích: 82,6 % RSV-onemocnění DCD, 94,1 % závažné RSV-onemocnění DCD, 94,6 % RSV-onemocnění DCD (≥ 1 s významnými komorbiditami), 93,8 % RSV-onemocnění DCD (70−79 let).

AREXVY vyvolává silnou a trvalou humorální imunitní odpověď a imunitní odpověď T-lymfocytů. Lze ji podávat souběžně s FLU-QIV, byla dobře tolerována a má přijatelný bezpečnostní profil. 

SPC přípravku Arexvy

Reference:

  1. Kaler J. et al. Cureus 2023
  2. Azzari C. et al. It J Pediatr 2021
  3. Binns E. et al. J Paediatr Child Health 2022 
  4. Maltezou HC. et al. Viruses 2023
  5. Colosia A. et al. Influenza Other Respi Viruses 2023
  6. Verwey C. Et al. BioDrugs 2023
  7. Chuang YC. et al. Infect Drug Resist 2023 
  8. Malik S. et al. Vaccines 2023 
  9. Mazur NI. et al. Lancet Infect Dis 2023
  10. Griffiths C. et al. Clin Microbiol Rev 2017
  11. Bønnelykke K. et al. J Allergy Clin Immunol 2015
  12. Sørensen KG. et al. BMJ Open Respir Res 2022
  13. Makrinioti H. et al. Pediatr Allergy Immunol 2022
  14. Muñoz-Quiles C. et al. J Infect Dis 2023
  15. Hamid S. et al. MMWR 2023
  16. Carvajal JJ. et al. Front Immunol 2019
  17. Borchers AT. et al. Clin Rev Allergy Immunol 2013
  18. Openshaw PJM. et al. Ann Rev Immunol 2017
  19. Jha A. et al. Eur Respir Soc 2016, s. 38
  20. Meissner HC., NEJM. 2016; 374:62-72
  21. Hall CB et al., NEJM. 2009, 360(6): 588-98
  22. Hartnett J. et al. Influenza Other Respir Viruses 2022
  23. Crooke SN. et al. Immunity & Ageing 2019
  24. Papi A et al. N Engl J Med 2023;388(7):595-608
  25. Walsh E.E. et al: N Engl J Med 2023; 388:1465-1477

Workshop zakončil MUDr. Tomáš Slisz z Fakultní Thomayerovy nemocnice s přednáškou o indukovaném sputu u pacientů na biologické léčbě. Přednášející shrnul teoretické i praktické možnosti využití indukovaného sputa v managementu OLA, včetně porovnání zpracování sputa versus krve, jakožto zdroje vhodných biomarkerů. V rámci přednášky byl přehledně nastíněn postup při odběru sputa a jeho další laboratorní zpracování. Pan doktor připravil náhled do výsledků významných mezinárodních publikací zabývajících se tímto tématem a představil i výsledky vlastního výzkumného projektu, kde sledoval složení sputa u českých pacientů před zahájením biologické léčby a dále v prvních 6 a 12 měsících na léčbě. Ve svém výzkumu se zaměřil na to, jak se mění zastoupení jednotlivých parametrů (buněčných I humorálních) na léčbě a dále pak, jak se mění zastoupení jednotlivých parametrů v závislosti na úspěchu léčby a zda tak existují prediktory léčebné odpovědi.

Reference:

  1. Crespo-Lessmann A, Curto E, Mateus E, et al. Total and specific immunoglobulin E in induced sputum in allergic and non-allergic asthma. PLoS One. 2020;15(1):e0228045. Published 2020 Jan 29. doi:10.1371/journal.pone.0228045
  2. Curto, E., Mateus-Medina, É. F., Crespo-Lessmann, A., Osuna-Gómez, R., Ujaldón-Miró, C., García-Moral, A., Galván-Blasco, P., Soto-Retes, L., Ramos-Barbón, D., & Plaza, V. (2022). Identification of Two Eosinophil Subsets in Induced Sputum from Patients with Allergic Asthma According to CD15 and CD66b Expression. International journal of environmental research and public health, 19(20), 13400. https://doi.org/10.3390/ijerph192013400
  3. Hamzaoui A, Berraies A, Kaabachi W, Haifa M, Ammar J, Kamel H. Induced sputum levels of IL-33 and soluble ST2 in young asthmatic children. J Asthma. 2013;50(8):803-809. doi:10.3109/02770903.2013.816317
  4. Louhaichi S, Mlika M, Hamdi B, Hamzaoui K, Hamzaoui A. Sputum IL-26 Is Overexpressed in Severe Asthma and Induces Proinflammatory Cytokine Production and Th17 Cell Generation: A Case-Control Study of Women. J Asthma Allergy. 2020;13:95-107. Published 2020 Feb 3. doi:10.2147/JAA.S229522
  5. Pavord, I. D., Buhl, R., Kraft, M., Prazma, C. M., Price, R. G., Howarth, P. H., & Yancey, S. W. (2022). Evaluation of sputum eosinophil count as a predictor of treatment response to mepolizumab. ERJ open research, 8(2), 00560-2021. https://doi.org/10.1183/23120541.00560-2021
  6. Wang Y, Gu LF, Zhao X, Hu C, Chen Q. TFR1 expression in induced sputum is associated with asthma severity. PeerJ. 2022;10:e13474. Published 2022 May 17. doi:10.7717/peerj.13474
  7. Zhao R, Shi Y, Liu N, Li B. Elevated levels of interleukin-33 are associated with asthma: A meta-analysis. Immun Inflamm Dis. 2023;11(4):e842. doi:10.1002/iid3.842

PM-CZ-MPL-WCNT-230013 | Listopad 2023