Chystáte se opustit stránky společnosti GSK

Chystáte se opustit stránky společnosti GSK. Kliknutím na tento odkaz budete přesměrováni na webovou stránku, která není vlastněna a spravována společností GSK a společnost GSK nenese za její obsah odpovědnost.

Pokračovat

Jít zpět

Nucala logo

Product menu

Shrnutí workshopu: Multioborové možnosti a perspektivy anti-IL-5 léčby

Ve dnech 20.–21. března 2025 proběhl v Praze již tradiční multioborový workshop věnovaný biologické léčbě pod názvem:

Multioborové možnosti a perspektivy anti-IL-5 léčby.

Workshop byl rozdělen do několika programových bloků, které byly věnovány respiračním infekcím a problematice fenotypizace exacerbací, EGPA a detrakci systémové kortikoterapie, těžkému astmatu v kontextu sportu, možnostem ovlivnění remodelace dýchacích cest a roli očkování v prevenci RSV infekcí. To vše skvěle v roli moderátorky propojila MUDr. Eva Voláková, Ph.D.

Čtvrteční program byl zahájen blokem, který byl věnován respiračním infekcím a problematice fenotypizace exacerbací

Dobří vs. špatní: jak mikrobiom ovlivňuje průběh respiračních infekcí

V úvodní přednášce workshopu, kterou přednesl prof. RNDr. Jiří Hrdý, Ph.D., z Ústavu klinické imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN v Praze, byla představena velmi aktuální problematika mikrobiomu. Přednáška se zaměřila na klíčovou roli mikrobiomu ve zdraví a u různých onemocnění, od gastrointestinálních až po neurodegenerativní choroby. Ze sdělení jednoznačně vyplynula důležitost správného nastavení a udržení rovnovážných interakcí mezi mikrobiotou a imunitním systémem hostitele. Dále jsme se dozvěděli, jak mikrobiom vzniká a jaké faktory formují jeho složení a funkci, a to jak z hlediska pozitivního, tak negativního. Největší pozornost je věnována výzkumu střevního mikrobiomu, avšak v přednášce byla věnována i specifická pozornost plicní mikrobiotě. Ukazuje se, že dysbióza (porucha složení či funkce mikrobioty) střevní mikrobioty může ovlivnit plicní mikrobiotu a naopak, což může být spojeno s rozvojem různých onemocnění a zánětlivých stavů. Zdravá plicní mikrobiota má navíc klíčovou roli v ochraně proti infekcím, včetně snížení rizika závažného průběhu COVID-19 způsobeného SARS-CoV-2. Pacienti trpící astmatem vykazují odlišné složení plicní mikrobioty, přičemž dosavadní výzkumy ukazují na značnou heterogenitu těchto výsledků. S ohledem na rychlý rozvoj vědy o mikrobiomu se můžeme těšit na detailnější poznatky o komplexních vztazích mezi jednotlivými členy mikrobioty a mezi mikrobiotou a imunitním systémem hostitele. Tento pokrok otevře možnosti pro modulační přístupy k mikrobiomu, které by mohly sloužit jako nástroj pro zlepšení léčby pacientů v běžné klinické praxi.

Reference:

  1. Appanna VD: Diseases and Health. Human Microbes - The Power Within; 2018; 81-122.
  2. Berg G: Microbiome; 2020; 8(1):103; 1-22.
  3. Chattopadhyay I: Front Cell Infect Microbiol.; 2021; 11; 1-8.
  4. Huynh M: Front Immunol.; 2023; 13; 1-10.
  5. Kiyono H: Proc Jpn Acad Ser B; 2015; 91; 423-439.
  6. Lira-Lucio: Microorganisms; 2020; 8; 1-15.
  7. Loverdos K: Annals of Thoracic Medicine; 2019; 14; 226-238.
  8. Lu K: Front Oncol.; 2021; 11; 1-13.
  9. Pfefferle PI: J Allergy Clin Immunol; 2013; 131; 1453-63.
  10. Qin J: Nature; 2010; 464; 59-65.
  11. Rosner RL: Microbe; 2014; 9(2); 47-47.
  12. Sender R: Cell; 2016; 164(3); 337-40.
  13. Spor A: Nat Rev Microbiol.; 2011; 9(4); 279-90.
  14. Stavropoulou E: Front Cell Infect Microbiol.; 2021; 10; 1-1.
  15. Velikova T: World J Gastroenterol; 2021; 27; 5047-5059.
  16. Yi X: Imeta.; 2022; 1-20.
  17. Yuksel N: Mol. Pharmaceutics; 2023; 20; 3320-3337.

Neutrofilní a eozinofilní exacerbace – blondýna a zrzka astmatu?

doc. MUDr. Jakub Novosad, Ph.D. z ÚKIA FN Hradec Králové otevřel svou přednáškou „Neutrofilní a eozinofilní exacerbace – blondýna a zrzka astmatu?“ neustále se vyvíjející problematiku fenotypizace exacerbací. Fenotypizace astmatu (type 2-high fenotyp vs. type 2-low fenotyp) není v naší době novinkou a je běžnou praxí podle fenotypu onemocnění nasazovat i cílenou biologickou léčbu. Co však fenotyp jednotlivých exacerbací? Exacerbace, které se objevují u pacientů s aktuálně již nastavenou biologickou terapií, se navzájem významně liší a klíčovými charakteristikami jsou (auto)imunopatologie a infekce. Příčiny pak mohou být v zásadě trojího typu: eozinofilní, neutrofilní a nebuněčný zánět, kdy pro rozlišení typu je nutno opět zhodnotit řadu biomarkerů a dalších charakteristik (eozinofilie, FeNO, CRP, FEV1, PEF) a je velmi užitečné identifikovat endotyp zánětu exacerbace a určit tak povahu zhoršení choroby. Exacerbace na jednotlivých typech biologik (anti-IL5, anti-IL5 (R)). Dokonce se liší i eozinofilní exacerbace u pacientů léčených mepolizumabem ve srovnání s těmi u pacientů na konvenční léčbě (placebo) a to několika způsoby: Pokles PEF (Peak Expiratory Flow): Exacerbace na mepolizumabu jsou spojeny s menším poklesem PEF než na placebu. Zatímco na placebu došlo k poklesu o 39 L/min, na mepolizumabu byl pokles o 29,5 L/min. Zvýšení symptomů je podobné u obou skupin, avšak tempo zotavení symptomů je pomalejší u pacientů na mepolizumabu. Reakce na prednisolon: Exacerbace u pacientů na mepolizumabu mohou být rezistentnější na prednisolon, což naznačuje, že se jedná o jiný typ exacerbací, které nejsou tolik ovlivnitelné kortikosteroidy. Biologická charakteristika: Některé exacerbace na mepolizumabu mohou být spojeny s jinými zánětlivými mechanismy nebo infekčními spouštěči, které nejsou tolik ovlivněny anti-IL-5 léčbou. Naopak exacerbace na benralizumabu bývají většinově neutrofilní exacerbace, mohou být spojeny s poruchou funkce makrofágů, poruchou clearance apoptotických tělísek a akumulací DAMPs (anti-MARCO) a vyšším rizikem infekcí. Závěrem doc. Novosad shrnul, že principy fenotypizace astmatu a identifikace endotypu zánětu se neustále zdokonalují, s nárůstem množství dostupných dat ale v současné době spíše vzrůstají pochybnosti o správné interpretaci výsledků. Nejen samotnou chorobu, ale i její exacerbace bychom měli pečlivě analyzovat, protože jsou identifikovány rozdíly mezi příčinou a průběhem eozinofilních a neutrofilních exacerbací, a i samotné eozinofilní exacerbace se mohou navzájem lišit (i s ohledem na stávající terapii). Velkou výzvou do budoucnosti bude detailnější porozumění imunopatologickým procesům (autoprotilátky?, aktivita buněčných složek IS?). Nicméně velké množství našich rozhodnutí se velmi pravděpodobně neopírá o specifická data, s rozvíjejícími se možnostmi a zvyšující dostupností pokročilých datových analýz již jejich využití, i v běžné klinické praxi, přestává být sci-fi.

Reference:

  1. Parulekar AD et al.: Role of Th2 inflammation biomarkers in severe asthma. Curr Opin Pulm Med 2015; 21: 59-68.
  2. Gao W, et al.. Clinical characteristics and biomarkers analysis of asthma inflammatory phenotypes. Biomark Med 2020:bmm-2019-0487.
  3. Kirchnerová O., Novosad J.: Asthma bronchiale - které biologikum kterému pacientovi. Farmakologická Revue 2021; 5.
  4. Lim H. et al.: Airway inflammation and inflammatory biomarkers. Semin Resp Crit Care Med 2018; 39(01): 56-53.
  5. Diver S, et al.: Feno differentiates epithelial gene expression clusters: Exploratory analysis from the MESOS randomized controlled trial. J Allergy Clin Immunol. 2022 Oct;150(4):830-840.
  6. D’Aiuto V, Mormile I, Granata F, Romano A, Della Casa F, Mignogna G, de Paulis A, Rossi FW. Eosinophil-Driven vs. Eosinophil-Associated Severe Asthma: Practical Implications for Target Treatment. International Journal of Molecular Sciences. 2025; 26(4):1729. https://doi.org/10.3390/ijms26041729
  7. Toledo-Pons N, van Boven JFM, Muncunill J, Millán A, Román-Rodríguez M, López-Andrade B, Almonacid C, Álvarez DV, Kocks JWH, Cosío BG. Impact of Blood Eosinophil Variability in Asthma: A Real-Life Population Study. Ann Am Thorac Soc. 2022 Mar;19(3):407-414. doi: 10.1513/AnnalsATS.202103-409OC. PMID: 34534050.
  8. Venegas Garrido C et al.: Airway autoimmunity, asthma exacerbations, and response to biologics. Clin Exp Allergy 2022; 52(12): 1365-1378.
  9. McDowell PJ, et al.; Medical Research Council: Refractory Asthma Stratification Programme (RASP-UK Consortium). The inflammatory profile of exacerbations in patients with severe refractory eosinophilic asthma receiving mepolizumab (the MEX study): a prospective observational study. Lancet Respir Med. 2021 Oct;9(10):1174-1184
  10. Bhalla A et al.: Exacerbations of severe asthma while on anti–IL-5 biologics. Journal of Investigational Allergology and Clinical Immunology 2020; 30(5): 307-316.
  11. Howell I, Bratton DJ, Hynes G, Yancey SW, Heaney LG, Pavord ID, Shrimanker R. Clinical characterisation of exacerbations of severe eosinophilic asthma occurring on mepolizumab and placebo. ERJ Open Res. 2024 Jul 29;10(4):00196-2024. doi: 10.1183/23120541.00196-2024. PMID: 39076523; PMCID: PMC11284592.
  12. Sehmi R, et al. Benralizumab attenuates airway eosinophilia in prednisone-dependent asthma. J Allergy Clin Immunol 2018;141:1529-1532.e8.
  13. Nair P, Wenzel S, Rabe KF, Bourdin A, Lugogo NL, Kuna P, et al. Oral Glucocorticoid–Sparing Effect of Benralizumab in Severe Asthma. N Engl J Med 2017;376:2448–58.
  14. Mukherjee M, et al. Suboptimal treatment response to anti-IL-5 monoclonal antibodies in severe eosinophilic asthmatics with airway autoimmune phenomena. Eur Respir J 2020;56:2000117.
  15. Bhalla A, et al. Exacerbations of severe asthma while on anti–il-5 biologics. J Investig Allergol Clin Immunol 2020;30:307–16
  16. Poznanski SM, et al. Asthma. exacerbations on benralizumab are largely non-eosinophilic. Allergy Eur J Allergy Clin Immunol 2021;76:375–9.

Čtvrteční program pokračoval blokem, který byl věnován EGPA a detrakci systémové kortikoterapie

Nové české multioborové doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu EGPA

Nové české multioborové doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu EGPA představil prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D. z Revmatologického ústavu v Praze.
EGPA patří mezi ANCA – asociované vaskulitidy postihující cévy malého a středního kalibru. Patří mezi vzácná onemocnění s incidencí 0,5 – 4,2/milion a prevalencí: 10–14/milion, průměrný věk pacienta se pohybuje mezi 49 a 59 lety, výskyt je podobný u mužů i žen. V současnosti dosahuje pětileté přežití u nekomplikované EGPA více než 90 %, relaps do pěti let má 54–64 % pacientů. V patogenezi onemocnění se uplatňují dva základní mechanismy: vaskulitický fenotyp (MPO-ANCA +) a eozinofilní fenotyp (ANCA -), přičemž klíčovou roli hrají eozinofilní leukocyty. Diagnostika EGPA zahrnuje základní vyšetřovací algoritmy: laboratorní testy, zobrazovací metody, imunologické testy, vyloučení infekčních a hematologických komplikací. Dále pak cílená vyšetření jako biopsie, endoskopie, audiometrie, magnetická rezonance (MR), ultrasonografie a screeningové kardiologické vyšetření (EKG, ECHO, Tn, BNP, MR srdce).
Klinický průběh lze rozdělit do tří fází, které se mohou vzájemně překrývat: 1) Prodromální fáze je charakteristická projevy astmatu, alergické rinitidy, sinusitidy s tvorbou nosních polypů (2–7 let), dále pak, 2) eozinofilní fáze, během níž dominuje periferní eozinofilie a tkáňová infiltrace eozinofilními leukocyty (měsíce – týdny) a závěrečná je 3) vaskulitická fáze, která přináší celkové projevy a orgánové postižení (týdny – dny). Mezi hlavní klinické projevy patří: astma > 90 %, ORL postižení (chronická rinosinusitida s nosními polypy, otitis media) > 70 %, postižení nervového systému (mononeuritis multiplex, axonální senzomotorická polyneuropatie) 50–70 %, postižení kůže (purpura, petechie, noduly) 50 %, postižení kloubů (artralgie) 50 %, gastrointestinální projevy (abdominální bolest, krvavé průjmy) 20–50 %, postižení srdce (akutní eozinofilní myokarditida nebo chronická zánětlivá kardiomyopatie), vzácně renální selhání nebo oční postižení.
Léčbu EGPA lze rozdělit na indukční a udržovací, léčbu relapsů a refrakterních forem onemocnění. V indukční fázi se u život ohrožujících forem doporučují vysokodávkové glukokortikoidy a cyklofosfamid nebo rituximab. U forem neohrožujících život se podávají samotné glukokortikoidy. Udržovací léčba pak zahrnuje glukokortikoidy, přičemž u závažného onemocnění lze do kombinace přidat rituximab, IL-5(R)i nebo tradiční imunosupresiva, a u nezávažného onemocnění jsou k udržení remise doporučovány samotné glukokortikoidy a u relabujícího nebo refrakterního onemocnění pak v kombinaci s mepolizumabem nebo benralizumabem. V terapii závažného relapsu se uplatňují stejné postupy jako při indukční léčbě život ohrožujícího onemocnění. Terapie refrakterního onemocnění se opírá o rituximab, cyklofosfamid, případně kombinace biologických léčiv (např. rituximab a mepolizumab). Nezbytný je multidisciplinární přístup. Pro stanovení prognózy se využívá pětifaktorové skóre (FFS). Mezi specifické aspekty léčby patří zhodnocení gonadální toxicity u mladších pacientů, plánování těhotenství, prevence infekcí, vč. profylaxe TMP/SMX a očkování, sledování kardiovaskulárních rizik, onkologický screening, prevence nebo léčba osteoporózy a monitorace neuropatie. Závěrem lze říci, že EGPA je vzácné a závažné, imunitně podmíněné onemocnění. Časná diagnostika je zásadní pro prevenci orgánového poškození, léčba se řídí aktivitou a závažností onemocnění a vyžaduje mezioborovou spolupráci.

Reference:

  1. Jennette JC, et al. Arthritis Rheum. 2013 Jan;65(1):1-11.
  2. Emmi G, et al. Nat Rev Rheumatol. 2023 Jun;19(6):378-393.
  3. Trivioli G, et al. Nat Rev Rheumatol. 2022 Oct;18(10):559-574.
  4. Garcia-Vives E, et al. Rheumatology (Oxford). 2021 Oct 2;60(10):4538-4547.
  5. Khoury P, Grayson PC, Klion AD. Nat Rev Rheumatol. 2014 Aug;10(8):474-83.
  6. Fijolek J, Radzikowska E. Front Med (Lausanne). 2023 May 3;10:1145257.
  7. Grayson PC, et al. Ann Rheum Dis. 2022 Mar;81(3):309-314.
  8. White J, Dubey S. Autoimmun Rev. 2023 Jan;22(1):103219.
  9. Wechsler ME, et al. J Allergy Clin Immunol. 2023 Jun;151(6):1415-1428.
  10. Watanabe R, Hashimoto M. J Clin Med. 2023 Sep 15;12(18):5996.
  11. Gioffredi A, et al. Front Immunol. 2014;5:549.
  12. Vaglio A, et al. Allergy. 2013;68:261-273. Greco A, et al. Autoimmun Rev. 2015;14:341-348.
  13. Chung SA, et al. Arthritis Rheumatol. 2021 Aug;73(8):1366-1383, Hellmich B, et al. Ann Rheum Dis. 2024 Jan 2;83(1):30-47.
  14. Hellmich B, et al. Ann Rheum Dis. 2024 Jan 2;83(1):30-47.
  15. Guillevin L, et al. Medicine (Baltimore). 2011 Jan;90(1):19-27.
  16. Ribi C, et al. Arthritis Rheum. 2008 Feb;58(2):586-94.
  17. Cohen P, et al; French Vasculitis Study Group. Arthritis Rheum. 2007 May 15;57(4):686-93.
  18. Terrier B, et al. [abstract]. Arthritis Rheumatol. 2021; 73 (suppl 9).
  19. Casal Moura M, et al. Clin Rheumatol. 2020 May;39(5):1581-1590.
  20. Wechsler et al. N Engl J Med. 2017 May 18;376(20):1921-1932.
  21. Menzella F, et al. Multidiscip Respir Med. 2021 Jun 24;16(1):779.
  22. Mutoh T, et al. Rheumatol Int. 2022 Nov;42(11):2069-2076.
  23. Higashitani K, et al. Mod Rheumatol Case Rep. 2022 Jan 7;6(1):87-92.
  24. Tsioulos G, et al. Am J Med Sci. 2023 Jan;365(1):93-98.
  25. Molina B, et al. Ann Rheum Dis. 2023 Dec;82(12):1587-1593.

Vše, co chcete vědět o detrakci systémové kortikoterapie

Vše, co chcete vědět o detrakci systémové kortikoterapie byla závěrečná přednáška MUDr. Karla Starého, endokrinologa z FN Brno.
Cesta poznání kortikosteroidů začala průlomovou prací Philipa Showaltera Henche, který spolu se svými kolegy objevil kortizon. Tento objev vynesl Henchovi Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství v roce 1950.

Syntéza steroidních hormonů v kůře nadledvin začíná cholesterolem, finálními působky jsou např. kortizol a aldosteron. Sekrece glukokortikoidů je ovlivněna cirkadiánními rytmy a stresem, s výraznými výkyvy během dne. Na hladinu kortizolu má vliv zejména stres, nedostatek spánku, těhotenství, estrogenová terapie, kofein, intenzivní fyzická aktivita, závislost na stimulantech, infekce, popáleniny, bolesti, lokální aplikace glukokortikoidů. Kortikosteroidy se používají napříč různými lékařskými obory. Dochází k výraznému odklonu od chronické kortikoterapie kvůli jejím potenciálním nežádoucím účinkům, kde se obáváme především Cushingova syndromu, který stejně jako Cushingova choroba, se vyznačuje příznaky, jako je centrální obezita, měsíčkovitý obličej, býčí šíje, kožní změny, osteoporóza, hypertenze, psychické změny, diabetes a zvýšené kardiovaskulární riziko, které přetrvává i po úspěšné léčbě.

Adrenální insuficience může být primární nebo sekundární, s příčinami sahajícími od autoimunitních onemocnění a nádorů po infekce. Diagnostika zahrnuje rozlišení mezi primárním a sekundárním hypoadrenalismem. Management zahrnuje řešení adrenálních krizí a udržovací terapii. Pacienti s adrenální insuficiencí vyžadují pečlivý management během operace, včetně vhodného dávkování hydrokortizonu k prevenci adrenálních krizí. Terapie Addisonské krize zahrnuje zajištění kvalitního cévního přístupu + odběr krve – kortisol + ACTH, 100–300 mg Hydrokortisonu nebo 8–10 mg Dexamethazonu, podání FR + 10 % glukosa 2–3 litry (6 hodin), po 6 hod. opak. 100 mg Hydrokortisonu, následně redukce Hydrokortisonu na třetinu a přidání mineralokortikoidů. Při chronické léčbě glukokortikoidy nelze útlumu HPA osy efektivně zabránit, snížení rizika lze dosáhnout preferencí lokálního podání glukokortikoidů, při systémové léčbě nutno indikovat efektivní dávku, mnohdy nízká dávka vede k protrahované a málo efektivní léčbě (riziko nežádoucích účinků), čím dlouhodobější glukokortikoid podáváme, tím je riziko útlumu vyšší, mnohdy lze zvážit kombinovanou imunosupresi u nemocných, jejichž léčba vyžaduje chronické podávání vysoké dávky glukokortikoidů. Je nutná snaha o respektování cirkadiánní hladiny kortisolu a případně i intermitentní podávání. Myslet na útlum HPA osy při snaze o vysazení glukokortikoidů. Dlouhodobá kortikoterapie může vést k funkčnímu hypokortikalismu - stav způsobený útlumem osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny. Postupné snižování dávky je klíčové pro zmírnění abstinenčních příznaků a potenciálního hypokortikalismu, nelze vždy predikovat dávku ani délku léčby, která povede k útlumu HPA osy, stejně jako predikovat její restituci po ukončení léčby. Opatrnost je nutná zejména při redukci dávky pod 7,5 mg Prednisonu nebo ekvivalentu. Další zajímavou oblastí související s užíváním kortikoterapie je psychická závislost na kortikoidech. Ta se může projevovat jako příznaky adrenální insuficience i při normální hladině kortizolu. Management zahrnuje spolupráci s psychiatry a použití SSRI nebo jiných antidepresiv.

MUDr. Starý zdůraznil důležitost individuálních léčebných plánů, pečlivého monitorování a postupného snižování dávek, aby se minimalizovaly nežádoucí účinky a abstinenční příznaky. Tento komplexní přístup zajišťuje, že pacienti dostávají maximální přínos z kortikosteroidní terapie při minimalizaci potenciálních rizik.

Reference:

  1. Kršek M.: Pacient s adrenální insuficiencí v ambulanci ambulantního internisty. Interní Med. 2011; 13(4): 163–166.
  2. Hahner S, Allolio B. Therapeutic management of adrenal insufficiency. Best Pract Res Clin Endocrinol Metab 2009; 23(2): 167–179.
  3. Srbová L.: Lymfocytární hypofyzitida. DMEV, 2009, č. 1.
  4. Faje A.T. et al.: Ipilimumab induced hypophysitis: a detailed longitudinal analysis in a large cohort of patients with metastatic melanoma.J. Clin. Endocrinol. Metab. 2014;99: 4078-4085.
  5. Faje A.T. et al.: High dose glucocorticoids for the treatment of ipilimumab-induced hypophysitis is associated with reduced survival in patients with melanoma. Cancer 2018; 124:3706-3714.

Páteční program otevřel blok věnovaný těžkému astmatu a parazitologii

Těžké astma a sport aneb měření kontroly astmatu v kilometrech

Páteční blok zahájil MUDr. Ondřej Fibigr z Kliniky pneumologie a ftizeologie FN Plzeň přednáškou o těžkém astmatu a sportu. Na úvod přednášky byly představeny dvě kazuistiky. První se týkala muže, cyklisty, narozeného v roce 1951, který trpí těžkým perzistujícím eozinofilním astmatem. Jeho léčba zahrnovala vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a LABA, tiotropium, minimální dávky teofylinu kvůli špatné gastrointestinální toleranci a nárazově prednison, který šest měsíců před zahájením biologické léčby užíval denně v dávce 5 mg. Od května 2024 je léčen mepolizumabem. Mezi jeho komorbidity patří CRSwNP, GERD, ICHS a tachykardie po beta-2 mimeticích. Po zahájení biologické léčby se jeho FEV1 zlepšilo o 760 ml, došlo k vysazení prednisonu a pacient nyní zvládne o 20 km delší cyklistické trasy. Druhá kazuistika se týkala muže, taktéž cyklisty, narozeného v roce 1987, který trpí těžkým astmatem s eozinofilním a nealergickým fenotypem. Mezi jeho komorbidity patří ulcerózní kolitida, bronchiektázie, IgA nefropatie a autoimunitní hemolytická anémie. Jeho léčba zahrnovala vysoké dávky inhalačních kortikosteroidů a Medrol 4 mg denně. Od ledna 2021 do září 2023 byl léčen mepolizumabem, přičemž léčba byla ukončena na žádost pacienta. V kompenzovaném stavu dosahoval vysoce nadprůměrných spirometrických hodnot a jeho obvyklá tréninková vzdálenost na mepolizumabu přesahovala 100 km. Pacienti s astmatem se méně věnují sportu, což negativně ovlivňuje jejich zdraví. Naopak pravidelná fyzická aktivita zlepšuje příznaky, kontrolu onemocnění i psychický stav. Epidemiologické studie ukazují, že astma je častější u vysoce trénovaných sportovců, zejména u plavců a běžců na dlouhé tratě, přičemž významnou roli hraje atopická predispozice. Sport však může být i rizikovým faktorem pro fatální exacerbace astmatu. Během sedmiletého období bylo identifikováno 263 možných úmrtí na astma při sportovní aktivitě, z nichž 61 bylo potvrzeno pitvou. Nejčastěji se jednalo o mladé muže ve věku 12–20 let, kteří zemřeli během organizovaných sportovních událostí, jako jsou basketbalové a běžecké závody. Jako zajímavost přednášející uvedl, že dopingové látky zakázané pro sportovce s astmatem zahrnují systémové, inhalační, intranasální a topické kortikosteroidy, beta-2 agonisty (terbutalin, formoterol, salmeterol, salbutamol) a antileukotrieny.

Reference:

  1. Avallone, K. M., & McLeish, A. C. (2013). Asthma and Aerobic Exercise: A Review of the Empirical Literature. Journal of Asthma, 50(2), 109–116.
  2. BECKER, Jack M et al. Asthma deaths during sports☆Report of a 7-year experience. Online. Journal of Allergy and Clinical Immunology. 2004, roč. 113, č. 2, s. 264-267.
  3. https://www.antidoping.cz/zakazane-latky/lecive-pripravky-oznacene-pro-doping

Parazité jako příčina sekundární eozinofilie – diagnostická detektivka?

Přednášku o aktuální problematice lidské parazitologie v globálním kontextu nám představil doc. RNDr. Roman Kuchta, Ph.D. z Parazitologického ústavu, Biologického centra AV ČR. Přednášející uvedl hlavní trendy ve výskytu parazitárních onemocnění ve světě, se zvláštním důrazem na tropické a subtropické oblasti, kde jsou tyto infekce stále významným problémem. Zmíněny byly také probíhající eradikační a kontrolní programy Světové zdravotnické organizace (WHO), na příkladu úspěšného boje proti drakunkulóze. V rámci českého kontextu byla prezentována data o poměrně nízkém, avšak stále sledovaném výskytu parazitárních infekcí. Pozornost byla věnována zejména recentnímu prvnímu případu diphyllobothriózy (infekce tasemnicí rodu Diphyllobothrium) v České republice, který ilustruje, že i v našich geografických podmínkách může dojít k importu nebo výjimečnému výskytu těchto onemocnění. Druhá část přednášky byla věnována fenoménu tzv. helmintoterapie, tedy terapeutickému využití parazitických helmintů (např. tenkohlavců či měchovců) při léčbě některých autoimunitních či chronických zánětlivých onemocnění, jako je Crohnova choroba. Závěrečná část upozornila na narůstající problém dezinformací spojených s parazity a jejich léčbou, které se šíří především prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Byly zmíněny příklady neodborných či přímo škodlivých diagnostických a terapeutických metod, stejně jako případy prodeje neúčinných či nebezpečných „antiparazitárních“ přípravků. Cílem bylo zdůraznit důležitost odborného přístupu, vědecky podložené medicíny a kritického myšlení při získávání informací o lidských parazitózách.

Reference:

  1. Bach 2002 New Eng J Med.
  2. Fong et al: Human parasites, 2022.
  3. https://szu.gov.cz/publikace-szu/data/infekce-v-cr/rok-2024/
  4. Králová-Hromadová a kol. 2021.
  5. Kuchta a kol. 2023.

Poslední tématický blok byl věnovaný remodelaci dýchacích cest a očkování proti RSV

Eozinofilní zánět a remodelace

MUDr. Lucie Heribanová z Pneumologické kliniky 1. LF UK a FTN nám přednesla podrobný přehled o remodelaci dýchacích cest u astma bronchiale. Tento proces zahrnuje řadu patologických změn, včetně narušení integrity epitelu, hyperplazie pohárkových buněk, ztluštění bazální membrány, abnormit extracelulární matrix, subepiteliální fibrózy, hypertrofie a hyperplazie hladkého svalstva a angiogeneze. Přednášející zdůraznila klíčovou roli epitelo-mezenchymální tranzice (EMT) jako jednoho z hlavních mechanismů remodelace. TGF-β1, produkovaný makrofágy, eozinofily a epiteliálními buňkami, je zásadním faktorem tohoto procesu, přičemž další významné mediátory zahrnují PDGF, FGF-β, EGF a TG2. Hypertrofie a hyperplazie hladkého svalstva je spojena se zvýšenou produkcí proteinů extracelulární matrix a prozánětlivých cytokinů a chemokinů, jako jsou TGF-β1, EGF, PDGF, IL-6, IL-8 a GM-CSF. Angiogeneze, charakterizovaná nadměrným nárůstem počtu a velikosti cév, je primárně regulována VEGF a HIP. Eozinofily, jako významný zdroj TGF-β1, hrají zásadní roli v remodelaci dýchacích cest. Produkce interleukinů, včetně IL-2, IL-4, IL-5, IL-10, IL-12, IL-13, IL-16 a IL-18, ovlivňuje genovou expresi proteinů extracelulární matrix. Paní doktorka dále zdůraznila, že mepolizumab prokázal účinnost v modulaci remodelace dýchacích cest. IL-5 aktivuje eozinofily, jež jsou hlavním zdrojem TGF-β, a jeho inhibice pomocí mepolizumabu vede ke snížení produkce TGF-β eozinofily a omezení ukládání tenascinu, lumicanu a kolagenu III. V rámci prezentace byla představena studie MESILICO, která hodnotila vliv mepolizumabu na remodelaci dýchacích cest u pacientů s těžkým eozinofilním astmatem. Výsledky prokázaly statisticky významnou redukci tloušťky subbazální membrány, objemu hladkého svalstva, tloušťky vrstvy hladkého svalstva, rozsahu poškození epitelu a počtu tkáňových eozinofilů. Dále byla pozorována pozitivní korelace mezi snížením tloušťky vrstvy hladkého svalstva dýchacích cest a redukcí submukózních eozinofilů. Tato studie potvrdila klíčovou roli IL-5 v remodelačních procesech, kde terapie mepolizumabem může příznivě ovlivnit patologické změny dýchacích cest u pacientů s těžkým eozinofilním astmatem.

Reference:

  1. Hsieh A, Assadinia N, Hackett TL. Airway remodeling heterogeneity in asthma and its relationship to disease outcomes. Front Physiol. 2023 Jan 19;14.
  2. Savin IA et al. Bronchial Asthma, Airway Remodeling and Lung Fibrosis as Successive Steps of One Process. Int. J. Mol. Sci. 2023, 24(22), 16042.
  3. Bayarri MA, Milara J, Estornut C, Cortijo J. Nitric Oxide System and Bronchial Epithelium: More Than a Barrier. Front Physiol. 2021 Jun 30;12:687381.
  4. Mottais a et al. Epithelial–Mesenchymal Transition Mechanisms in Chronic Airway Diseases: A Common Process to Target? Int. J. Mol. Sci. 2023, 24(15), 12412.
  5. Saglani S et al. Airway remodeling and inflammation in symptomatic infants with reversible airflow obstruction. Am J Respir Crit Care Med. 2005 Apr 1;171(7):722-7.
  6. Calzetta L et al. The Impact of Monoclonal Antibodies on Airway Smooth Muscle Contractility in Asthma: A Systematic Review. Biomedicines. 2021 Sep 21;9(9):1281.
  7. Reichard A, Asosingh K. Endothelial Cells in Asthma. Asthma - Biological Evidences. IntechOpen; 2019.
  8. Novosad J., Krčmová I. Role eozinofilů v patogenezi, diagnostice a léčbě bronchiálního astmatu. Vnitřní lékařství. 2023, 69 (6):365-372.
  9. Bajbouj K, AbuJabal R, Sahnoon L, Olivenstein R, Mahboub B, Hamid Q. IL-5 receptor expression in lung fibroblasts: Potential role in airway remodeling in asthma. Allergy. 2023 Mar;78(3):882-885.
  10. Barretto KT, Brockman-Schneider RA, Kuipers I, Basnet S, Bochkov YA, Altman MC, Jarjour NN, Gern JE, Esnault S. Human airway epithelial cells express a functional IL-5 receptor. Allergy. 2020 Aug;75(8):2127-2130.
  11. Siddiqui S, et al. J Allergy Clin Immunol. 2023;152(4):841–857.
  12. Pelaia C et al. Severe eosinophilic asthma: from the pathogenic role of interleukin-5 to the therapeutic action of mepolizumab. Drug Des Devel Ther. 2017 Oct 30;11:3137-3144.
  13. Flood-Page P et al. Anti-IL-5 treatment reduces deposition of ECM proteins in the bronchial subepithelial basement membrane of mild atopic asthmatics. J Clin Invest. 2003 Oct;112(7):1029-36.
  14. Taille C. Impact of Mepolizumab on Airway Remodelling in Severe Eosinophilic Asthma. Am J Respir Crit Care Med 2024;209.
  15. Domvri K, Porpodis K. Targeting inflammation or remodeling in asthma? Is there a right way? Front Med (Lausanne). 2023 Nov 23;10:1241920.
  16. Varricchi G et al. Biologics and airway remodeling in severe asthma. Allergy. Volume 77, Issue 12. December 2022 Pages 3538-3552.
  17. Domvri, Kalliopi et al. Effect of mepolizumab in airway remodeling in patients with late-onset severe asthma with an eosinophilic phenotype. Journal of Allergy and Clinical Immunology, 2025, 155: 425 – 435.
  18. Jackson DJ, et al. Lancet. 2024, 403, 271-281.
  19. GINA. Globální strategie pro zvládání a prevenci astmatu. 2024.

Očkování proti infekci RSV u starších a rizikových osob

Důvody, proč očkovat proti RSV infekcím nám na závěr workshopu shrnula MUDr. Ivana Čierná-Peterová. RSV je běžný virus způsobující infekce dýchacích cest, nejčastěji postihuje malé děti a osoby s oslabeným imunitním systémem. Existují dva subtypy RSV-A a RSV-B, které cirkulují společně. RSV se přenáší vdechováním nebo kontaktem s respiračními sekrety infikovaných osob. V ČR probíhají sezónní epidemie RSV trvající až 5 měsíců a mohou se vyskytovat souběžně s epidemickými sezónami jiných respiračních virů, např. chřipky. Mezi rizikové faktory závažného průběhu patří zejména vyšší věk, komorbidity (např. astma, CHOPN, diabetes) a oslabená imunita. Tyto faktory zvyšují riziko závažného průběhu infekce RSV. Nyní je v ČR k dispozici vakcína Arexvy. Vakcína obsahuje antigen RSVPreF3 a adjuvantní systém AS01E, který zvyšuje imunitní odpověď, účinná proti oběma subtypům RSV-A a RSV-B. Vakcína je doporučena pro dospělé ve věku 50-59 let se zvýšeným rizikem a pro starší dospělé (60 let a více). Účinnost vakcíny byla potvrzena pro prevenci onemocnění dolních cest dýchacích způsobených RSV, nyní již máme data pro účinnost během tří RSV sezón. Vakcinaci proti RSV doporučují jak GINA 2024, tak GOLD 2024. V současné době je možnost příspěvků na očkování od zdravotních pojišťoven.

Souhrn údajů o přípravku (SPC) si můžete přečíst zde: Arexvy. Léčivý přípravek Arexvy je vázaný na recept a není hrazen z prostředků veřejného pojištění.

Reference:

  1. Centers for Disease Control and Prevention (CDC), 2022. Respiratory syncytial virus infection (RSV): symptoms and care. http://www.cdc.gov/rsv/about/symptoms.html
  2. Openshaw PJM et al. Annu Rev Immunol 2017;35:501–532.
  3. Walsh E et al. Clin Chest Med 2017;38(1):29–36.
  4. Centers for Disease Control and Prevention (CDC), 2022. RSV in older adults and adults with chronic medical conditions.https://www.cdc.gov/rsv/high-risk/older-adults.html
  5. Openshaw PJM, Chiu C, Culley FJ, Johansson C. Protective and Harmful Immunity to RSV Infection. Annu Rev Immunol. 2017 Apr 26;35:501-532.
  6.  Belongia EA et al. Open Forum Infect Dis 2018.
  7. Wyffels V et al. Adv Ther 2020;37(3):1203–1217.
  8. Branche AR et al. Clin Infect Dis 2022:74:1004–1011.
  9. Global Initiative for Chronic Obstructive Lung Disease. Global strategy for the diagnosis, management, and prevention of chronic obstructive pulmonary disease (2024 report). 2024. Available at: https://goldcopd.org/2024-gold-report/
  10. Global Initiative for Asthma. Global Strategy for Asthma Management and Prevention, 2022. https://ginasthma.org/gina-reports/
  11. Singh AM, Busse WW. Thorax 2006;61:809–816.
  12. Sapey E, Stockley RA. Thorax 2006;61:250–258; 5. Ko FW et al. Respirology 2016;21:1152–1165.
  13. Hewitt R et al. Ther Adv Respir Dis 2016;10:158–174.
  14. Jenkins CR et al. Eur Respir J 2012;39:38–45.
  15. Williams LK et al. J Allergy Clin Immunol 2011;128:1185–1191.
  16. Zwaans W et al. J Clin Virol 2014;61:181−188.
  17. Branche, A., Ramesh, M. & Francis, B. A Narrative Review of Key Risk Factors for Severe Illness Following SARS-CoV-2, Influenza Virus, and Respiratory Syncytial Virus Infection. Infect Dis Ther 14 (Suppl 1), 39–61 (2025).
  18. Graham BS et al. Curr Opin Immunol 2015;35:30–38.
  19. Leroux-Roels I et al. J Infect Dis 2022; Epub ahead of print (doi: 10.1093/infdis/jiac327).
  20. Papi A et al. N Engl J Med 2023;388(7):595–608.
  21. SPC Arexvy AREXVY
  22. Ison M et al. Clin Infect Dis. 2024 Jan 22:ciae010.
  23. Ison MG, et al. Abstract submitted to CHEST, 6–9 Oct 2024.

Nucala je registrovaná ochranná známka koncernu GlaxoSmithKline
Případná podezření na nežádoucí účinky nám prosím hlaste na cz.safety@gsk.com
Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. Léčivý přípravek je hrazen z prostředků zdravotního pojištění v indikaci léčby těžkého refrakterního eozinofilního astmatu u dospělých pacientů. Před předepsáním léku se, prosím, seznamte s úplnou informací o přípravku, kterou najdete v Souhrnu údajů o přípravku (SPC) na www.gskkompendium.cz, nebo se obraťte na společnost GlaxoSmithKline, s. r. o.,
Zkrácená informace o přípravku
Příbalové informace

© 2025 Skupina společností GSK nebo držitel licence. Všechny uvedené ochranné známky jsou majetkem jejich příslušných vlastníků.
Přípravek Nucala je pro indikaci těžkého refrakterního eozinofilního astmatu schválen jako doplňková léčba u dospělých, dospívajících a dětí ve věku minimálně šesti let.1
U pacientů ve věku 12 a více let je licencován pouze přípravek Nucala 100 mg s.c.
U pacientů ve věku 6–11 let je licencován pouze přípravek Nucala 40 mg s.c.

PM-CZ-MPL-WCNT-250009 | duben 2025